Dvě

V kaluže slz snáší se podzimní listí

a na ně kapky krve

My ani sami sebou nejsme si jistí

posté jako napoprvé

Ruce svázané strunami staré španělky

svobodu máme v hlavě

nemít tak svědomí, děti a manželky

smět usínat jen v trávě

Na rozpraskaných dlaních jizvy od cigaret

nebo snad od zlých pohledů...

To osud, cynik a rváč- střídá barvy karet

a já je přečíst nesvedu

Máš na duši vrásky tak jako na čele

Připomínají mapu...

Neptej se, maličká, hladíš mne po těle

když rty v té mapě tápu

Prstýnek - otisky pout svázané ruce

snad se v nás nic nepozmění

když tramvaj snů odváží naše srdce

do stanice ZAPOMNĚNÍ...