Mazlíkův životopis psaný Mazlíkem

   Narodil jsem se ve vychovávání Zombíkovců. Podle toho co mi řekli, mě sem dovlekl vojenský zběh a chtěl místní skupinu Zombíkovců vyvraždit. Oni ho však zabili a mě se ujmuli. Prej vidí talenty ještě v malejch Bulících. Až mi bylo 5 let, tak mi dali zbrusu novou M-29 ráže 9 mm s pěkně hustým tlumičem. O rok později tudy projížděla válečná tanková kolona, která mý vychovatele killa. Já sem se s mou M-29 stačil schovat do jednoho otevřenýho hrobu. Když jsem vylez, tak jsem viděl jen peří, krev a kousky těl. Bylo mi jasné, že už tady nemůžu dýl zůstat. K boku jsem si dal mojí M-29, sbalil jsem si všechny ostatní zbraně a taky jídlo na tejden do batohu. Vydal jsem se do civilizace se pomstít za Zombíkovce. Putoval jsem asi 3 dny, než jsem dorazil do Péříkovcovy republiky. Asi 1 den jsem si stavěl chýši v lese na okraji města. Tam jsem se dočasně /doufám/ zabydlel a udělal jsem si tam primitivní střelnici, abych se mohl vytrénovat a potom se mstít. Mým prvním cílem útoků bylo civilní obyvatelstvo. Na to jsem používal raketomet a miny. Minama je vždycky obklíčím a raketometem rozcuckuju. Až je rozcuckuju, tak vždycky přijedou fízlové a těm nemá bohudík už nikdo moct prozradit, že tam jsou miny. Já pak zdrhnu domů a tam se připravuju na další atentáty. Takhle jsem to dělal do té doby, než jsem vymyslel úctyhodnější cíle. Byli to významný politici. Všechno probíhalo hladce do té doby, než se tajné služby, detektivové a policie konečně nenaštvali. Těm velel prezident. Bylo načase se všemi skoncovat. Vyhlídl jsem si prezidentův projev k celému vládnutí této mocné země. Peříkovci byl největší národ Bulánků a bral daně za existenci od všech jiných národů. Tím, že by nebylo vládnutí, by se Peříkovci rozpadly na malé skupinky, které by se postupně daly úplně vyhladit. Tak by byla osvobozena Bulánčí říše a byl by mír. Na akci jsem si s sebou vzal: mojí M-29, 1x tepelnou bombu a proti tepelné oblečení. Jel jsem tam ještě před akcí, protože jsem potřeboval na velkej lustr co tam byl, namontovat místo prostřední zářivky bombu. Zapnul jsem jí přijímač signálu a vlez jsem si do ventilačky. Akce začala a byli tam všichni. Když bulánčí prezident/diktátor všech ostatních států vylezl na stupátko, zmáčkl jsem vysílač. Zazářilo oslepující  bílý světlo  a sál zavalila tsunami vlna příšernýho vedra  a já jsem tím vedrem upadl do bezvědomí. Probral jsem se na „zákonném lůžku smrti“, kde jsem si měl odpykat svůj trest smrti. Tohle už píšu teď na „lůžku“. Docílil jsem pomsty a osvobození. Právě mi píchaj eutanasii. Životu zdar….

/3.dubna 2005/