Dítě a květ

U plotu kvete magnolie
Ve stúpě jejího růžového květu
sedí usměvavý Buddha
Dítě přidržující se jednou rukou
splývavého závěsu nevědomosti
a s prstem druhé v ústech
se ho táže zda neví kde má míč
Buddha přitaká a ukazuje směr
Okvětní lístek se zachvěje a spadne
Dítě odběhne a když se vrátí s míčem
stúpa je prázdná
Tak se běží zeptat matky
zda neví kde je jeho kamarád
Ona pochopitelně neví kde je
ale i když setře ratolesti s čela
malinkatou tečku pylu
otázky a odpovědi počínají klíčit v dětském srdci
Tak se rodí filozof

Stúpa se potichu rozpadne
skořápka krásy teď již bez moudrosti
Okvětní lístek zakřupe pod nohou
procházejícího Slunce
a matky.