Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO nebezpečí krásných banánů
26. 04. 2005
2
0
942
Autor
guarry
Deset malých bobříků vstalo, protáhlo si své některé chlupaté a některé holé údy a začalo cvičit prostná. Dělali to tak už třináct let, od chvíle, kdy se rozhodli, že budou cvičit prostná každé ráno. Dnes jim však měl být jejich stereotyp přerušen, když do sálu vstoupil obrovský kormorán převlečený za velblouda. Vytáhl z batohu velký svitek, rozvinul ho a začal číst: "Na vědomost se dává, že všichni bobři, lachtani a vrubozubí musí odvádět speciální daň ua vzduch. Její výši určí příslušný obecní úřad. Kdo toto nesplní, bude potrestán." a odešel pryč stylem, jako když se kormorán pokouší napodobit chůzi velblouda.
Po této zprávě začali bobři rozhořčeně diskutovat, až na prostná úplně zapomněli. Stoupli si do několika malých kroužků, složili tlapky na prsou, skákali si do řeči nebo vážně pokyvovali hlavou. Po chvíli si jeden z nich přinesl ze skladu malou bedýnku, vylezl na ni a začal vykřikovat plamenná hesla ze všech nejhlasitěji. Nakonec dosáhl toho, že všichni poslouchali. Už nerokovali, neskákali si do řeči, zbylo jim jen občasné pokývnutí hlavou, sevření tlapky v pěst a občas nějaké to: "Pryč s daněmi! Chceme vzduch zadarmo! Kupujte vepřové haluze! Ano! Ne! To nedopustíme!" Všem se to velmi líbilo, připadali si totiž jako praví revolucionáři. Cítili, že mají svět nablízku a že se může navrátit jejich bývalá sláva. Ve svém nitru zažívali pocity štěstí, protože věděli, že teď je ta chvíle, kdy mohou dokázat, že nejsou tak slabí a neschopní, jak by s mohlo zdát. Bylo jasné, že mají šanci dobýt svět. A tak bobři začali snít. Pod přivřenými víčky viděli velké stoly plné jídla a pevná křesla z masivního dřeva. Hráli si u řeky se svými rodinami, ale hlavně před sebou cítili velkou úctu lidí, kteří jimi dříve opovrhovali. Ano, je to tak, bobři měli své vítězství na dosah ruky.
Jen jeden z nich nesnil a byl velmi aktivní. Pobíhal chvíli po okolí a za chvíli už seděl v letadle a letěl na Bahamy.
A tak byli bobři, ukolébáni obrazy svých nikdy nesplněných přání, okradeni o vše, co měli, o svůj majetek i ženy bobrem, který ani na chvíli nedokázal snít.
Po této zprávě začali bobři rozhořčeně diskutovat, až na prostná úplně zapomněli. Stoupli si do několika malých kroužků, složili tlapky na prsou, skákali si do řeči nebo vážně pokyvovali hlavou. Po chvíli si jeden z nich přinesl ze skladu malou bedýnku, vylezl na ni a začal vykřikovat plamenná hesla ze všech nejhlasitěji. Nakonec dosáhl toho, že všichni poslouchali. Už nerokovali, neskákali si do řeči, zbylo jim jen občasné pokývnutí hlavou, sevření tlapky v pěst a občas nějaké to: "Pryč s daněmi! Chceme vzduch zadarmo! Kupujte vepřové haluze! Ano! Ne! To nedopustíme!" Všem se to velmi líbilo, připadali si totiž jako praví revolucionáři. Cítili, že mají svět nablízku a že se může navrátit jejich bývalá sláva. Ve svém nitru zažívali pocity štěstí, protože věděli, že teď je ta chvíle, kdy mohou dokázat, že nejsou tak slabí a neschopní, jak by s mohlo zdát. Bylo jasné, že mají šanci dobýt svět. A tak bobři začali snít. Pod přivřenými víčky viděli velké stoly plné jídla a pevná křesla z masivního dřeva. Hráli si u řeky se svými rodinami, ale hlavně před sebou cítili velkou úctu lidí, kteří jimi dříve opovrhovali. Ano, je to tak, bobři měli své vítězství na dosah ruky.
Jen jeden z nich nesnil a byl velmi aktivní. Pobíhal chvíli po okolí a za chvíli už seděl v letadle a letěl na Bahamy.
A tak byli bobři, ukolébáni obrazy svých nikdy nesplněných přání, okradeni o vše, co měli, o svůj majetek i ženy bobrem, který ani na chvíli nedokázal snít.
??začalo cvičit prostná?? Místy překlepy..boři..! Ze začátku to bylo zajímavé, ale ten konec si zbytečně utnul. Chtělo by to vypilovat pointu.
Známá bajka, dalo by se říct. Docela vkusně napsaná. I když od devatenáctky bych čekal víc. Možná je to staré dílo.