Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Astrální cestování

01. 05. 2005

2342

Autor

jufonka

Lehla jsem si na postel. V pokoji bylo šero a okny procházelo pár světlých paprsků. Bylo tam příjemně teplo a já jsem se zaposlouchala do tiché hudby, která vycházela ze starého rádia. Zavřela jsem oči a najednou jsem dostala chuť to opět zkusit. Zkusit astrální cestování, o které jsem se již několikrát pokusila, ale ještě nikdy mi nevyšlo. Otočila jsem se na záda, ruce volně položila podél těla. Nastal čas na uvolňování. Představovala jsem si, že v každé části mého těla se právě teď něco děje, něco probíhá a já to musím zastavit. Začala jsem u prstů na nohou. Prošla jsem pomalu každičký bod na těle, každičký sval. Uvolňovala jsem se a relaxovala. Mé myšlenky se potácely částečně v realitě a částečně ve spánku. Když jsem uvolnila téměř celé tělo, uvědomila jsem si, že ho necítím. Necítila jsem své tělo, nemohla jsem pohnout žádným kouskem, ale zároveň jsem se cítila strašně těžká. Sama sebe jsem necítila, ale vše mě bolelo. Byla jsem na dobré cestě. Moje duše jakoby plavala v černé prázdnotě, soustředila jsem se jen na vlastní zpomalený, ale pravidelný dech. Po kůži mi začaly projíždět jemné vibrace, které jsem se snažila rozehnat všude po sobě. Samozřejmě myšlenkami, hýbat jsem se nemohla. Po pár nicotných minutách, kdy jsem se vnímala naprosto jinak, než se vnímám v reálném světě, se začalo dít něco divného. Měla jsem dojem, že hýbu rukama. Pohybovala jsem jimi kolem sebe. Bylo to uvolňující. Ale jakto, že se najednou mohu hýbat, napadlo mě. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mé fyzické tělo se nepohlo ani o jeden jediný milimetr. Celou dobu jsem ležela tak, jak jsem se na postel uvelebila na začátku. Byla jsem v šoku. Brnění po celém těle nepřestalo, ba naopak zesílilo. A najednou jsem hýbala nejen rukama, ale celým tělem. Celé mé tělo se vlnilo, začínalo se vznášet, ale mé fyzické tělo bylo stále na místě. Začala jsem si představovat, že jsem ve studni a po žebříku lezu níže a níže, do větší a větší tmy. V tu chvíli, kdy jsem v mých představách byla téměř na dně studně v úplné tmě, jsem pocítila malé škubnutí. Poté jsem si uvědomovala, že se vznáším a už mě nic nebolelo. Žádné ztěžklé tělo jsem necítila. Byla jsem neskutečně volná a dívala jsem se kolem sebe. Pod sebou jsem uviděla své fyzické tělo, které leželo na posteli a z něj vycházela šňůru, která se připojovala k mé hlavě. Plula jsem a chtěla jsem vše prozkoumat. Plavala jsem dál a dál, chtěla jsem všechno probádat, vzrušovalo mě to. Chtěla jsem víc, mnohem víc, dostat se dál. Během jedné jediné vteřiny se ale stalo něco divného. Ucítila jsem jemné cuknutí a najednou se mé pomalé plavání změnilo v šílenou rychlost. Stačila jsem se otočit. Šňůra, která mě spojovala s mým fyzickým tělem byla přetržená a já jsem plavala rychle neznámo kam. Chtěla jsem zpět, ale nešlo to.

StvN

03. 05. 2005

Dát tip

Nic moc popis.

Jeheheman

02. 05. 2005

Dát tip

ale do stadia necitelnosti těla, jsem taky dorazil, když jsem to kdysi často zkoušel, ale dál jsem obvykle usnul nebo mě ta katalepsie naruby už svým způsobem štvala a vědomě jsem to zrušil