Zamítám, a povoluji zlost

*****

Umíš se ze sebe krásně vylhat :-) med je akutní prostředek na zamazání zlosti od úst zmrtvýchvstalé radosti :-))) Anonym: *! ..za lidskost a právo na ni vzpomenout ...

co je to chtít můžeme konat jen uprostřed noci snít o cestě zalité světlem sychravý nářek z hlubiny očí mrazivý dotek sněhové vločky ledovou rosou slova namočí smaragde pod víčkem kočky neplač jen hloubkou bolesti vyměřím své štěstí srdcerváč neplač vdechni rozžhavený jarní sen potěš své zraky poupětem vykoupej se ve větru a světlo světu ve svetru úsměvem

kdopak ? štír nebo rak sám kam kupředu nebo vzad obrana, útok, přecpaný had co mám cítit, jsem v realitě ! chtěla jsem plíce, ne-trápit Tě

duvera se roztekla ve sprse a pod rukama ticho Osvetim, rekne nekdo sus~e driv nez srdce vychod zmrazi nestesti koziskem bolesti do pesti

Asi neumím důvěřovat lidem. Vždycky, když se o to pokusím, protože už toho mám moc a potřebuji se z toho nějak vyblábolit, tak vždycky udělám něco špatně, něco se zašprajcne. Nebo nepochopí? Nevim. Jsem z toho nešťastný. Mám pocit, že zvířátka se nikdo nebojí spíše naopak když leží ztulené ve svém kožíšku klidně každý ho pohladí a pofouká, ale běda mu když zahafá, to každý lekne se a uteče raději někam opodál.

myslím, že od tušení stínů přecházím už na souvislosti...

olivierek: zadna panna neni (dlouho) zelezna jako zadny muz neni jenom kat poprve se ti zadna neprizna povoli tehdy, az prestane se bat

žádný slaboch či silák kat neumí se smrti voči smát smrti z ostnů milující náručí objetí ocelové panny obručí *! ŤAP!

Co jsem zač? Co jsem to udělal? Zlo zamítám. Je to jed a past blaha zároveň. Mám povolení? Smím? Smím pro radost v Tvých verších vrávorat? I když lžou a já lžu chvílí prchlivou, mlčím, ale přiznávám, že až vystřízlivím budu slaboch kat, co raději si hlavu nechá stít, než aby se nemusel ptát: Jsem vinen tím nebo nevinen? A co jsem zač? Co jsem to udělal?

Tynicu, někdy ztrácím, nevíš kde jsem ji nechala naposledy? protože hledám obsah Vrávorat ve verších, pěkné ! nevím co tu závrať působí, zašel jsi někdy ve svých představách příliš daleko?, na okraj nesahat (přiznání mě neomlouvá, ale pokud je pravda na dosah, dám přednost se nejdřív dovědět lež)

rire, děkuji ti za kritiku, nahání mi hrůzu

Jen básně jdou mými představami a to je rozdíl. Rozdíl o otázky. Mé básně musí tudy jít. Vím, že je to těžké pochopit. Musí chtějí-li zlost povolit a zamítnout, jde o duši. Opravdu to nejde jinudy?

Čtu si poněkolikátý to od rire a moc se bojím. Mám hrozný strach, že jsem ten kat, před kterým každý utíká. Proč, vždyť jsem jako vy. Chtěl bych si s vámi povídat. smrti z ostnů milující náručí objetí ocelové panny obručí Rád bych vám vysvětlil, že takhle v chladném citu to nemám napsaný, že takhle bez citu jenom s vášní po světě nikdo nechodí.