Básnická impotence

Dusí v sobě papír smích:

Ať jen se do mě tužkou pustí,

Nový jsem, bílý jako sníh

Inkoust teď do mě žvásty hustí

Eleganci tvé písmo ztrácí

Libozvuk za své vzal, žádný div!

A nad obsahem i ten se skácí,

kdo se dřív vzmoh´ jen na údiv

Chceš myšlenky své křičet světu,

snad máš co sdělit, co já vím,

ale nestvoříš ani kloudnou větu

A kde je rytmus? Proč kulhá rým?

Když dával se talent, ví bůh, kdes byla,

že ne v řadě, to vím jistě

Tak jestli ti ještě hrdost zbyla,

tak toho nechám, být na tvém místě

.

.

Už stáhl se nad tebou mrak

marnosti tvojí dřiny,

vždyť kritikům se na ten brak

s jistotou sbíhají sliny!!