Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČtvrtek - prostá poesie všedního dne
12. 05. 2005
3
0
2328
Autor
REDH0T
Projedu kolem s kropícím vozem anebo Vás postříkám zahradní hadicí a Vy hned křičíte - prší, prší, maminko podívej, venku prší. Rozsvítím malou baterku a vy voláte - slunce, sluníčko, maminko podívej, venku je tak krásně. Baterkou prosvítím barevná sklíčka - a Vás ohromí duha. Udeřím si jen tak pro radost palicí do velikého činelu, z neopatrnosti rozsypu sáček rýže, pustím sprchu, zapálím na krátký okamžik sirku, abych se porozhlédl kolem a prudkým fouknutím ji téměř ihned uhasím...
...co potom uděláte Vy ?
...co potom uděláte Vy ?
Zobrazuje se v roli boha? A jak by měl, když je? Každý je tak starý, jak se cítí.
Modrá_kočka
12. 05. 2005
Mě to spíš přijde jako odkaz na nikdy nekončící stádovitost lidí, potřebu se s něčím identifikovat, potřebu někoho slepě následovat....víš,co uděláme? úder,ač špatný budem vnímat jako libozvučný tón, rýži posbíráme a vrátíme zpět do ošatky a svíčku opět zapálíme,aby sme v odrazu tvých očí viděli sebe....
t*
ja potom rozsvítím malou lampičku na děravém stolečku od probdělých nocí (jak to dělají šedaví klucí) a zavolám nahoru do pokoje: "redhote mas to dobry!!..pises pekne o minutách leskleho zivota, coz je ta hlavní hodnota...a narozdíl od tebe mi to tak pekne nejde!!"..tecka...