Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÚraz
17. 12. 2000
2
0
1832
Autor
olivierek
Napadá ho nůž.
Rád by tkáně látky strh.
Mysl chladí nůž.
Tasil proti muži muž.
Chabost řeže šrám.
Živelnost nalitá je tam.
Vrávorá tkáně látky cár.
Třepe se a hnisá akt.
Objímá ji náruč ohně.
Látku sype, sžírá v popel.
Chlad se pálí ohněm.
Vychrlila žena v ženě.
Slabost pouští pláč.
Vyschlost hltá tam.
Rozmlouvá tichem řád.
Chvěje se a stoná strach.
Sakra ... máš u mě tip. Ta báseň samotná se mi sice zas tak moc nelíbí, ale ta myšlenka (i když jsem potřeboval tohle vysvětlení, abych ji pochopil), v té je až príliš velký kus pravdy.
Čaroději, to ano, ale taky jsem chtěl vyjádřit,
jak rozdílně řeší tajemno své duše muži a ženy. Že muži se snaží to neznámé a tajemné když jim vadí vyřezat to a zabít a že jim tak často zůstavají v duši cáry tkání které se zauzlovávají a pletou se jim pod nohama a ženy zas tohle spalují a pak jsou plné popela.
Kouká na mě z toho "živočišno", ale protože je ke třetí hodině ráno, cítím, jak mi to chápání pokulhává a tak se raději vrátím zítra (snad) a přečtu si svěžím okem znovu :). Zatím díky.
Možná jsi měl napsat, Olivierku, že tě to napadlo při čtení jistých povídek jistého ID na serveru MAGEO......