Představy (jsou jen a jen jejich)

Pojď, maličká, půjdeme rozsvítit čekanky,

ofouknout noční třpyt ranní louce,

uplést copy pramenům,

nadechnout se přímo z pupku,

prohnat palce po vodách,

snad času, snad slov a pamětí,

pamětí.

Jsou vzdálené,

tak vzdálené a já si už opravdu nevzpomínám.

Nevadí, maličká,

já mám tebe a ty mně,

můžem se klidně chichotat spolu,

dokud nepřichází soumrak a nic není skutečné,

nic není tak opravdové, jako teď,

do té chvíle budem šeptat,

budem šeptat, lítat po vesmíru a práskat bubliny...

...Ještě dlouho kráčeli po chodbách,

příliš bílé bylo jejich vězení,

splasknout bublina může ve vesmíru,

jenže tady právě padá klec...

...přišel soumrak,

vše je tak reálné,

namísto čekanek a pupků,

jen modro-fialové chodby.

Každý je tu sám za sebe,

za mouchu, mravkolva, žirafu...