DIABLO 2

Hrdina přichází do kraje.. Do Tábora tuláků. U sebe má jen lehkou sekeru a štít. Najednou k němu přichází muž : „ Buď pozdraven cizinče. Ani mě nepřekvapuje, že zde potkávám někoho, jako jsi ty. Už mnoho dobrodruhů prošlo touto cestou od doby, co začaly současné potíže… Proslýchá se, že sám Diablo, Pán Hrůzy, opět kráčí světem.“ Takto začíná příběh hry Diablo 2, volně navazující na první díl této RPG Fantasy.

Poté, co jste zabili  Diabla, se na jeho místo vrací ještě silnější zástupce zla, kterým je sám Pán Destrukce (někde píšou,že to je Pán Hrůzy). Ovládl peklo a všechno zlo, co na zemi ještě zbilo a nyní se opět (jako jeho předchůdce) snaží zničit celý svět. Ty, jako jeden z hrdinů máš za úkol dostat se k němu a zlikvidovat ho. Ovšem tentokrát to nebude tak lehké, jako v předchozím díle. Musíš projít čtyřmi akty a dostat se do pátého , kterým není nic jiného, než peklo (jako vždy). Při své cestě narazíš na mnoho těžkých situací a bitev, které budeš muset vybojovat.

Já sám hraju jen datadisk, takže můj pohled na věc se vám možná bude zdát jako docela divný (možná až nechutný a dost přehnaný). Ale tak to je a budete to muset nějak překousnout.TOTO JE NÁZOR NA DIABLO 2: LORD OF DESTRUCTION.

Když jsem poprvé hrál Diablo, myslel jsem si, že to bude zase jen další blbost, kterou dohraju za pár hodin. Ale po nějaké době jsem zjistil, že opak je pravdou. Nejdřív mě napadlo jen to v rychlosti projít, splnit pár úkolů a bude to. Tak se ovšem nestalo..hra mě tak uchvátila, že jsem u ní seděl každý den a kochal se dobrou hratelností ( i když ze začátku jsem to nechápal) i slušnou grafikou. Donutil jsem se hrát tuto hru jako jednu z prvních pořádně a poctivě ( bez jakékoliv pomoci). Stalo se jednoho dne, že jsem se dostal do pekla a zabil toho nejhroznějšího nepřítele.

Po vydání druhého dílu mě napadlo si ho sehnat (jakkoli). Při tom všem hraní a zabíjení posluhovačů pekla jsem byl duchem někde úplně jinde. Povedlo se mi vžít do role své postavy tak silně, že jsem pár hodin vůbec nic okolo sebe nevnímal. Až když se okolo mě válely desítky mrtvých nepřátel a já byl ztracen v pekle, se mi povedlo dostat ze spárů této příliš dlouhé, dobrodružné a dokonale pekelné gamesky. I když vám to asi tak nepřijde, já jsem si vyvražďování a plenění polí plných nepřátel všeho druhu užíval až do posledního konce.
  Po smrti mé postavy (Barbara Ragnorra, už nevím na jaké úrovni) jsem na hru na chvíli zanevřel. To ovšem netrvalo dlouho. S příchodem tohoto datadisku něco ve mně chtělo ještě zkusit dostat se do pekla a zabít toho, kdo tolik ohrožuje svět. Zpočátku  mi vybírání ze dvou ( nebo tří) nových postav zabralo dost času. Výběr padl na Druida a tak se stalo, že můj hrdina vkročil opět do zlem zpustošené země a začal konat dobro. Se zabitím prvních nepřátel a splněním některých úkolů se můj zájem o dohrání stupňoval.

Takže si myslím, že hra Diablo mě určitě zaujala (víc než dost). Očekával jsem sice větší počet nepřátel (spíše nepřátelských ras) a ještě trochu lepší grafiku, ale nakonec se mi zabíjení ve jménu dobra                 ( alespoň jednou) zalíbilo.  Dohrál jsem už skoro všechny postavy na nejlehčí obtížnost a až je dohraji i na tu těžší, pustím se dál s očekáváním třetího dílu.  A když nebude, tak myslím, že nějaká taková se snad někde najde…..možná