Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBylo nebylo....
20. 12. 2000
6
0
3823
Autor
Sadaf
Na zádech jsi měla
mateřské znamínko
a na vnitřní straně stehen pihu
docela malou...
Občas Tě trápili lupy
a ráno jsi si vařila silnou kávu
rozčiloval Tě prach na nábytku
a nezalité květiny...
Při večerní koupeli
jsi strašně falešně zpívala
a líbili se Ti
stříbrné prstýnky...
Nosila jsi brýle na čtení
ale nikdo to nevěděl
a chyběla Ti šestka
vlevo dole...
Milovala jsi moře a hory
měla ráda léto a Vánoce
a neuměla lhát
ani kdyby jsi chtěla...
Smála jsi se potichu a nesměle
a plakala jenom sama do sebe
po vytouženém dítěti
jsi se nemohla dlouho milovat...
....
Možná se divíš, jak to můžu vědět...
Víš, já jsem Tě celou tu dobu
strašlivě miloval...
lásko...
cloviecik_3
13. 03. 2001Rozervanec
04. 01. 2001
Lidi, děkuji Vám...
Já jsem té ženě hrozně moc ublížil a hrozně moc bych si přál aby věděla, že mi to mrzí...
...a že ji miluji, miloval jsem a milovat NIKDY nepřestanu...
Rozervanec
26. 12. 2000
Ach jo, človíčku zlatíčkatej, snad to nebude tak zlý, my Tě máme rádi, já teda určitě.
A blbůstka to není stoprocentně :c)
Je to smutně bolavé nebo bolavě smutné...??? Tak to aspoň zkouším s přáním klidných a pokojných, když už ne šťastných a veselých... *)
Sadaf, k tejto básni je ťažké nájsť slová, je tak veľmi osobná ( všimni si to pomenovanie - BÁSEŇ )...ten prológ je bez komentára ( rada by som Ti zaň dala tip, ale to až potom, :o) ), záver mi zmrazil ( alebo skôr naopak ?? ) srdce, je to zúfalo nádherné a smutné...
Raději nic neříkat, sednout si do kouta, potají uronit slzu a pak se vrátit a dělat, jako že se nic nestalo. Vypít flašku vína a praštit s ní o zem ... pro ty střepy. Pro střepy co stejně nikdy nebyly štěstím. Vánoce, šťastné a veselé, ale někdy se to blbě dělá. Píšu a věřím, že mě napadnou ta správná slova, ale vědomí proč jsi tohle napsal mi je kamsi zahnalo a já tu melu. A přitom nezbývá, než přečkat tyhle "šťastné a veselé" a zase celý rok oddalovat ty příští.
Nevím, co k tomu napsat. Příčí se mi hodnotit to jako báseň, protože pláč taky nehodnotíme jako happening. Je to smutný-a možná, že mám štěstí, že/aspoň pokud vím/ o mě nikdo nic takového nenapsal. Protože mě by to jistě dostalo.