Aké meno nosí Tvoja láska ?

Hlúposlušná :o) To som predsa ja - medzi dvoma škatuľkami. Takže rada - ani tak, ani tak :o) (PS: Som Blíženec = 2 osoby)

pam: Máš mouj obdiv...Že dokážeš prejsť mojimi starými básňami bez predsudkov a pozerať sa na ne s otvorenými očami...Ďakujem *

*

Bixi: opravdu nutíš k zamyšlení a zároveň otvíráš něco v nás...teda ve mě :) A Cavalera? Kdyby to jen trošku šlo, dala bych tipek Tobě, protože tím jak jsi pohlédl na dno oné básenky jsi mě doslova dostal...! Díky za počtení oboum :)

Když si to čtu, mám z toho strašně moc různých pocitů, různých pohledů na lásku. Začíná to dobíváním a dobitím? Je pro někoho láska potřeba prorozit brány hradu a stát se jeho králem? Prahneme po lásce a jsme skutečno schopni se s ní potkat? Máme sílu prožít opravdovou lásku? Nebo nám nahání strach, že se prozradíme, že se vydáme tomu druhému a on nám? Jo to hledání, hledáme a tápeme, někdy raději přehlídneme a když najdeme raději opět ztratíme. Snad si nejsme jistí tím co jsme našli, nebo se jen nechceme vzdát toho hledání? láska je modlitba ktorú vzdáam Bohu .... o čem je náš život? A proč? Třeba tím jediným jeho smyslem je ona láska a její hledání. Možná je to ta nejtěžší zkouška dokázat milovat, milovat opravdově. som predstava tvojho ja .. jistě, toť podstata lásky a jejího hledání. Hledáme to co potřebujeme pro naší dušičku. Šroubeček, který bude přesně pasovat do naší matičky přání a tužeb, vůle a potřeby dávat, stejně jako brát. Ale existují skutečně takové šroubky a matičky? A kolik jich je? Není láska o tom, abychom dokázali sem tam nějaký ten závit oželit a někde naopak přidat? A pokud to nedokážem, nedokážem milovat a láska se stane svým přesným opakem ... zamknutou cestou do ráje. Nezbývá než dát TIP, neboť ikdyby mi tato báseň nedala nic víc, než jen nutkání se zamyslet, stála za to. A ona mi dala víc, mnohem víc.

to vzdáam má byť "vzdávam", prepáčte...

Doufám, že ty sama do ráje zamčenou cestu nemáš :-)

Cavalero "dobytí". "som predstava tvojho ja" - myslím, že to je velice výstižné. Mám pocit, že každý podvědomě nebo vědomě hledá k lásce svůj vlastní obraz a když to není dokonalé, pokoušíme se často toho druhého přetvořit k obrazu svému. Jinak ta básnička je hezká a zamyšlená, snad i promyšlená.

Cavalera to rozebral tak důkladně (divím se, že ne "žlutě"), že nezbývá už moc co říci. Jenom dát zcela jednoznačný TIP.

Hezké dávám tip

Bixí,Ty víš:-))