Písmák Život je jeden velký mejdan a hra. Záleží ale na tom jakou hru hrajeme.
Život je jeden velký mejdan a hra. Záleží ale na tom jakou hru hrajeme.
Život je plný radostí, starostí, smůly i štěstí, užívání si, sexu, alkoholu, drog, vzdělávání se, učení,… Přesně to co se hodí do pořádně odvázaného mejdanu. Schopnost nebrat život příliš vážně stává se pak hrou.
Svět je divnej
Dusot kopyt koní zní,
V dáli slunce zapadá.
Víří se prach a rytíř sní,
V okolí vše rozkvétá.
Je normálnost normální?
Za normální označujeme věci, které denně prožíváme, děláme a tvoříme. I třeba bez hlubšího podtextu. Normální věcí se nám zdá třeba to, že chodíme do školy, pracujeme, dospíváme, uvažujeme. Ale co třeba jak vypadáme, nebo jak se chováme.
Civil zima 2000
Nepochopil jsem
Co měl znamenat
Rok 2000 v mém životě
Co měl mi dát
Veselme se
Bílá holubice nad hlavou nám letí
Asi lepší časy k nám přijdou
Budeme sledovat šťastný lesk v očích dětí
Ztrácíme přehled nad přestárlou tmou
Chtěl bych po tobě malovat
Chtěl bych po tobě malovat
Po tvém celém těle.
Vzal bych si barvu
Spousty barev.
Uvědomme si jak mohou zdánlivě maličkosti ovlivnit život člověka.
Jednou jsem se navečer procházel po našim městě a říkal si, zda to, že potkám nějakého, ať už známého nebo cizího, člověka, dokáže změnit jeho, nebo můj osud. A muže to být i třeba jenom pohled z očí do očí. Nebo více realisticky; budu nešikovně stát, on o mně zakopne a zlomí si nohu. Nebo něco řeknu a někdo z tohoto výroku napíše citát, či příběh.
Setkání se smrtí
Vidím nekonečnou cestu,
Je v dálce v neznámu.
Postaven proti větru,
Hledím na ni. Vidím tmu.
Společnost
Jo naše společnost
Říká si velká ctnost.
Lidmi zničena
Padá na kolena.
Nikdy víc
Dávám ti sbohem krajino nehostinná,
Dávám ti sbohem jednoho rána.
V tobě zažíval jsem napětí vztek,
Zažíval jsem tok špinavých řek.
Pravda a štěstí
Hledám, hledám pravdu na Zemi,
Pradávnou pravdu zdá se mi.
Hledám, hledám štěstí na Zemi,
Pradávný štěstí zdá se mi.
Smrt
Nikdy netušíš kdo vedle tebe umírá
Kdo opouští svou bezbrannou duši.
Nevíš kdo se v zem studenou oddává
Komu smrt zaťala se v duši.
FrantisekGellnerPage
Tvořím novou stránku o básníku se jménem František Gellner. Pokud se vám líbí díla tohoto básníka navštivte ji:
frantisekgellner. euweb. cz
Asi ses spletla
Proč se ozýváš po tak dlouhý době
Mám srdce zraněný.
Proč stále chci jen tě
Proč city k tobě jsou tak bezedný.
Noc
Slunce už zapadá nad stromem listnatým,
Rudé červánky rozprsklé temným údolím.
Paprsky zhasínaj padaj v tmu
Zvířata, lidé, les zapadaj ve svým snu.
Přemýšlím
Zas sedím na židli,
sám jako ten kůl v plotě.
Zas sedím na židli,
Přemýšlím o životě.
Všechny jsou stejný
Hlava má je příliš tvrdá,
Ale duše ta jen něhu hledá.
Rozhlíží se do všech stran
A přeskakuje spousty bran.
Vrcholná bitva
V rukou svých meč třímáš,
Smrtící zbraň by chtěla smrt.
Oděn v brnění světem proplouváš,
Rozséváš nebezpečnou hru o život-smrt.
Blouzním
Čekám na vysvobození
Z těžkých velkých okovů.
Které mě svíraj na téhle zemi,
Ztratit se na planetě konců.
Když rozhlídnu se kolem sebe
Je mi úzko lidi,
Když rozhlídnu se kolem sebe.
Copak to nevidí,
Hnus a lakotu jdoucí z tebe.
V prach se proměníš
Já lidi podle jejich vzhledu nesoudím,
Soudím ale jejich ducha.
Je mi jedno zda je obrostlý třeba peřím,
Duše ale musí být pevná jak socha.
Osamocená
Šmátráš svou rukou dlouhou,
Uzamčená v propasti.
Hledáš lásku dlouhou,
Zamraženou svou ctí.
Má lásko
Dej mi ruku svou,
Polož hlavu na hruď mou.
Budem s osudem se rvát,
S vědomím, že má tě někdo rád.
Raněný srdce
Chci znát to štěstí co pohladí mou tvář,
Chci cítit tu ruku co hladí ústa má.
Chci vidět v obětí našem polární zář
A nepustit tě držet tě v rukou svých být má.
Sbohem lásko má
Umírá lásko má
Touha po tobě.
A srdce co jsem ti dal
Už přestává bolet mně.
Nevinen
Tělo pevně svírá v rukou železa,
Připoután ke kůlu těžkýma poutama.
Po těle kapky potu, jak řeky proudí,
Od hlavy k nohám po těle proudí.
Myšáčku dej si pozor
Myšáčka hlava stůně,
Teskný je odraz v jeho očích.
Pacičkou svou líně,
Chytá se za hlavu a ječí:
Ničivý kámen
Déšť padá na město, na město zkažené
Tvé modré oči jsou jak kusy kamene
Tak šedé a tak studené.
Kapka deště padá nebem
Všední den
Všední den
Stojím před branami iluzí těch všedních dnů
Začíná nový den plný mých snů.
Plný mých myšlenek a plný mých cílů
Chtěl bych tě
Je to ten pocit, ten co tě zajímá
Je to pravda, lež , nebo pouhá náhoda
Je to ten hřích vstříc ctnosti nebeské
Je to ten úděl co žene mě k tobě.
Tajemná
Tělo horký tvý,
Tvůj vlahý dech.
Ten pocit dětský,
Ta rozkoš v zádech.
Rozbij to pouto
Rozbij to pouto
Zkus rozbít to pouto
Co kolem krku ti dali
A zničit tu bránu
Myšlenka
Myšlenka
Chci ti říct, kolik zbytečnejch dní je pryč
Který jsem promrhal jen tak životem.
Chtěl jsem víc od života a by mi dal
Mejdan
Mejdan
Dneska máme velkej mejdan
Nekonečnej na planetě.
Na kterým se všechno smaže
Síla se vznáší nademnou
Síla se vznáší nademnou
Hledám ruku dlouhou vztaženou k nebesům
Hledám tu sílu vznášící se nad oblaky.
Jak závidím ten let ptákům
Život je cesta, po které kráčíme vstříc smrti
Život je cesta, po které kráčíme vstříc smrti.
Ano, kráčíme, ač si to většina lidí ani neuvědomuje, vstříc smrti. Smrt ten otec života číhá na nás a čeká na pravý okamžik, až si nás bude moci vzít pod svá ochranná křídla. Smrt vlastně přichází hned na počátku našeho bytí.
Siuleta
Siuleta
Na konci světa je vidět tvá siuleta
A krásné pohyby ani nevnímám
Blíží se vpřed vstříc přízrakům
Náš strom
Náš strom
U prostřed cesty stojí strom co uvadá,
Vryli do něj jméno kdysi oba dva.
Nazvali ho stromem svým co,
Hvězdy
Hvězdy
Hvězdné nebe nám svítí nad hlavou,
Hvězdy co ví jen pravdu svou.
O tom co nás čeká a co ani netušíme,
Umělá válka
Umělá válka
Jako lvi běžící savanou
Jako to zvíře jdoucí za potravou
Jako supi, co žerou mrtvoly
Výměna
Výměna
Je pěkný večer nutící k myšlenkám,
a sedím doma tak sám a sám.
Bez smyslu života a s prázdnou vidinou,
Král
Král
Na konci světa zhasíná světlo nad hlavou,
Na konci světa, kde krutá pomsta je tvou odplatou.
Touhu po svobodě potom poznáváš
Zabiják
Zabiják
Je rozpadlá zahrada a v ní rozpadlý dům,
Branku má jek ze zlata, ale života jen půl.
Kdysi býval krásný čistý a bílý jako sníh,
Mam v tom zmatek
Mám v tom zmatek
Nevím co dělat a co si mám myslet,
Přemejšlim, jak z tohohle světa mám zmizet.
V hlavě mám zmatek myšlenky bloudí,
Zdravím tě příteli
Zdravím tě příteli
Den mizí pod chladným večerem,
Buď zdráv příteli pln šťastným světem.
Užívej, žij příteli můj veselý,
Tbytečné náboženství
Zbytečné náboženství
Viděl jsem lidi, jak ze strachu ze smrti naříkaj
Jak pláčou, jdou vstříc se sklopenou hlavou
Viděl jsem jak přední do kouta tmavého utíkaj
Zase v tom lítám
Zase vtom lítám
Jsou cesty klikatý, jdou vpřed tou svou láskou
Kde končí netuším, jsou přelepeny černou páskou.
Nevím jak dlouho se po ní dá dále chodit,
Minulost
Minulost
Přemýšlím nad tím, co jsem kdy udělal,
Přemýšlím nad tím, co jsem spíš neudělal.
Co v životě svém bouřlivém jsem promarnil,
Myšleno tobě
Myšleno tobě
Líbám tví záda a líbám tvůj smích,
Snad ti lásko má nejsem na obtíž.
I když jsou chvíle těžké,
Planeta snů
Planeta snů
Na planetě snů, tam chtěl bych žít,
Kde můžeš všechno mít co dá se představit.
Kde šťastným můžeš být a zase opodál,
To jsi celá ty
To jsi celá ty
Chtěla jsi mí tělo, chtěla jsi abych tě měl rád,
Srdce mi zdřevěnělo, pád okovů se vznáší v smrad.
Láska ta je věčná v začátku okolností snad,
František Gellner
Není u nás žádného básníka ani umělce, který by za svůj krátký život dokázal převrátit celé dění v zemi vzhůru nohama pošťourat se vněm přeměnit ho a dát
celé poezii nový směr a nakonec v největším rozkvětu odejít a prostě zmizet ze světa.
Mimo jednoho. Jmenoval se František Gellner. Jeho básně jsou působivé, pravdivé a
čtenář má pocit, jako by se vytváření děje básně sám účastnil.
Služba v autoparku
Služba v autoparku
Stará strážnice a v ní je malý stůl
Tam sedím nejistě, přemýšlím jak bych neusnul.
Musim hlídat tu hnusnou zelenou techniku
Rozhovor se svým vlastním Já
Mohu se tě na něco zeptat.
*Samozřejmě, co se děje. Nikdy jsi se mě neptal jestli můžeš. Jsi přeci moje vnitřní Já.
Nechápu
Nechápu
Propadám se v soucitu
Navenek s trochou pocitu
V louži krve, bahna, smutku
Něco utíká
Něco utíká
Utíká, něco od tebe v dáli jen utíká
Daleko v dáli, kde slunce nezapadá,
Kde život je jen rozkoší,
Na prahu života
Na prahu života
Na prahu života vstříc jdu svým osudem
Jdu světem plným lidí hloupých
Na prahu života jdu spoután řetězem
Lhali mi
Lhali mi
Údery do zad dostávám,
Jdu vstříc svým touhám a svým představám.
Padám dolu stále níž,
Bolest neodchází tak snadno
Bolest neodchází tak snadno
Stále cítím tvé dotyky a tvůj vlahý dech,
Který se kdysi rozprostíral po mých zádech.
Bylo to dávno, to už není ani pravda,
Duše
V duši v srdci poškozená
Hledá to štěstí co nikdo nemá
S mocí noci tajemné
V propastech temna propadlé
Neznámá
Jemné křivky tvého těla
V rukou mých se snažím mít
Na chvíli jstu proletěla
S pocitem chtít žít.