„O zápletku se nijak zvlášť nezajímám. Shledávám, že „příběhy“ jsou všude – jsou to klepy, všední události – s onou „katarzí“ a „identifikací“, které zásadně nic netransformují. Domnívám se, že katarze a identifikace věci nemění. Osobně dávám přednost transformaci, pohybu a proměně před empatií“

(Abigail Childová)

Smetanovo nábřeží

Tady se to tehdy stalo

jakási žena narazila u Mánesa do sloupu

když pokrývala dlaní slunce

a přivodila si erupce v hlavě.

Kdosi se snad tenkrát ptal

v zádech tančící dům

zda ji to nebolí

ale toho dávno snědla skvrna

a málokdo si dovolí zaplavat v noční Vltavě

závod o sebe

Tramvaj č.1

Ta žena do něho neměla kopnout a

kopat do člověka, kde jste to viděla?

měla se ohradit jiná žena

proti příslušnosti k té kopající

řevnivě žensky                    

ta jiná mlčela v chtění prokopnout

tu kopající

vlastním pláčem

vysvětila pošpiněné místo

jen

rozdýchala po sklech

všechnu lásku

vymačkanou z citrónů ránocoráno

do srdce staženého v kyselý cucek

děcko z vesnice nakreslilo domeček.

Jeho výstup

s ženským spermatem na prstíku

vracel život do tramvajového kolejiště.

Tramvaj č.12

Myslela jsem zda jet s ní dál

i když jsem už tak dlouho neporušila vlastní plán stanic

snad jen proto abych se mohla pochlubit v psaní

cítila jsem že ze mě vybubnuje báseň

těma nepatřičně nádhernýma rukama

upracovanýma chlapskýma lopatama

bubnovala v tramvaji číslo 12.

jedna holka

usmála se

na mě a

vystoupila, zatímco já myslela

zda jet s ní dál, i když jsem už tak dlouho neporušila vlastní plán stanic

s chlapem z lásky, snad jen proto abych se mohla pochlubit

sobě a druhým, cítila jsem

že mi v srdci nevykvete báseň

těma nepatřičně cizíma chlapskýma rukama

k jejímu tělu

vbubnovala v tramvaji číslo 12.

jedna holka

život do tramvajového kolejiště.

Tramvaj č.18

Lidé usínali jak houby po dešti

a chlápkovi odnaproti se ve vousech

zachytily zbytky zmrzliny

tak jsme jeli když

náhle někdo projevil nutkání

sáhnout cizí ženě na šíji -

prostým vyprávěním pracovat

v lidské páteři

když se nedotýkáš lidí

seš mrtvej

artikulovaly prsty

poselství z tramvajového kolejiště

do okolních zemí.