Indiánka

                                                            Indiánka

           Smrky se ohýbají pod náporem větru, růžové hory se v dálce zračí.

Černé mraky po obloze běží a káně  slepým pohledem po zemi bloudí. Síla v nebesích se hromadí, vítr se točí.

Vydra u řeky zpívá… Zvuk bubnů se lesem táhne, zem se třese.

Draci ožívají, zvláštně se pohybují…Zelené oči s vášní tančí..píšťaly se ohýbají.

Indiánka lesem běží, havraní vlasy jí vlají. Potůček potu po zádech stéká, štíhlé nohy se do krve odírají.

Draci po krajině krouží, indiánku hledají.

         „Vydro, schovej mě u sebe.“ Prosí havraní vlasy.

„Nemám kde indiánko, řeka je otrávená a mé doupě zničené. Radši odsud rychle utíkej.“¨

Ostružiny nohy drásají…Rychle, draci se blíží.

„Káně, poraď kam se mám před draky schovat.“ Snědé ruce k nebi obrací.

„Nemohu ti pomoci Indiánko, draci mi vydloubli oči.“

         Šaman na vysokém kopci sedí, do ohně hází bylinky. Havraní vlasy se před ním skloní a prosí: „Ó mocný, poraď mi prosím, kam se mám před draky schovat?“

Unavené oči se na ni líně dívají, mlčí….. „Poraď, prosím.“  Toužebně prosí havraní vlasy.

„Není pomoci, není místa na zemi, kde by tě nenašli. Ani nejhlubší místo v Zemi není bezpečné, nebe je jejich druhý domov, voda není bezpečná, dostanou se až na dno oceánů.

Neexistuje bezpečné místo, dřív nebo později tě stejně najdou.“

         Třpytivá slza po krásné tváři stéká, indiánka se sesunula v bolestných křečích k zemi.

„Musí být na světě místo, kde mě nenajdou.“ Tichounce šeptá větru.

Šamanovy unavené oči najednou ožily…. „Možná existuje místo, kde budeš v bezpečí.“

Jiskřička naděje pro krásnou indiánku zasvítila. Havraní vlasy se zvedly ze země.

„Bude žít pouze tvoje duše, tělo nikoli.“

Indiánka pohlédla na zničenou krajinu kolem sebe, na své snědé ruce, kterých se měla vzdát, povzdechla si.

„ Kde je to místo?“ Obrátila zrak na Šamana.

„V dračím srdci.“ Zněla odpověď, která se zdála být horší než nejtemnější sen.

„Tam tě nikdy nenajdou, budeš moci skrze některé komunikovat a ovlivňovat dění okolo sebe a to navždy.“

         Přes veškerou bolest krásná indiánka souhlasila, chtěla žít. Šaman začal tančit a čarovat, vítr se hnal šílenou rychlostí krajinou. Nebe hřmělo, řeky vystoupily z břehů, nepředstavitelná síla se vznášela kolem indiánky, která pomalu umírala. Blesky rozrážely hory, draci šíleně kvíleli. Jekot se rozléhal krajinou.

Najedou vše ustalo, mrtvé tělo indiánky leželo vedle ohně a znavený šaman pomalu odcházel do jiného světa, kouzlo bylo pro něho moc náročné- byl to jeho životní úkol.

Draci našli dvě mrtvá těla, která vzteky rozsápali.

Avšak někdy skrze draky promlouvá, káže o lidskosti.