Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Proč?

24. 06. 2005
4
0
1097
Autor
Saidhi

Tuto povídku jsem napsala krátce před tím, než se stala jedna nehoda. Nikdo ji nepřežil. Zemřeli při ní tři mladí lidé, mezi kterými bylo i jedno 14-ti leté děvče... Náhoda? Snad shoda okolností, že jsem toto dílo napsala z náhlého popudu a pak se to vlastně skoro tak stalo?

  Sedím v nemocniční budově, hlavu v dlaních. Právě před chvílí se rozrazily dveře operačního sálu a ven vyvezli moji dceru. Snažila jsem se udržet krok s lékaři, ale nedařilo se mi to. Podívala jsem se na své ruce. Byly již seschlé, vrásčité se šupinatou kůží. Proč? Hrdlo mám sevřené a ruce se mi třesou.
  Ne! Ne, tohle se nemohlo stát! Nemůže to být pravda!
  Vím. Hned jak jsem ji spatřila jsem věděla proč...
  Oči mám pevně zavřené a cítím jak mi po tváři stékají slzy. Před sebou mám jen tmu. Nekonečnou a chladnou. Chce se mi křičet. Proč?
  Cítím stále vůni jejích hebkých vlasů. Mé uši slyší její smích. Vyrostla z malého děvčátka v dospělou ženu. Proč? Chtěla jsem ji uchránit od všeho zla tohoto světa. Kdyby zůstala navždy dítětem, nemuselo se to stát. Ale přišly bychom o mnoho. Tak proč? Před pár dny, kdy jsme se viděly naposledy, jsem řekla něco špatné, něco zlého. Obě jsme řekly něco zlého, ale ani jedna to nechtěla přiznat... 
  Sedím na pohovce v obývacím pokoji a sleduji zprávy. Autonehoda. Skoro nestačím vnímat tu hrůzu. Lidé pobíhají kolem v namodrale blikající záři světel. Jakoby nepřítomný hlas komentátora oznamuje, že řidič jednoho vozidla nepřežil a druhý, mladá žena, je v ohrožení života.
  Proč?
  Zmocňuje se mě divný pocit. Strach. Strach o mou dceru. Zvedám sluchátko a automaticky vytáčím její číslo. Telefon vsak jen vyzvání, hluchý ke všem mým prosbám.
  Proč?
  Chci se omluvit, chci říct alespoň to hloupé slůvko promiň. Pojď a na všechno zapomenem. Bude to zas jako dřív...
  Sedím v policejním voze, který míří k nemocnici. Necítím nic. Zběsilé vytí sirén mi připadá velmi, velmi vzdálené. Myšlenky, pocity - nic neexistuje.
  Tak proč? Řekne mi to konečně někdo?

  Řidič, který na místě zemřel, byl opilý. Vjel do protisměru a ve vysoké rychlosti se srazil s protijedoucím vozidlem, jehož řidič, mladá žena, byla převezena do nemocnice, kde ještě týž večer i přes snahu lékařů svým zraněním podlehla.

  "Zde není místo pro naději... ani spravedlivý trest..."

 

 

Věnováno těm, kteří zahynuli při automobilové nehodě 6.6. 2005. Řidič, který na místě s ostatními zemřel, byl opilý...


vesuvanka
02. 07. 2005
Dát tip
Zamrazilo mě již při přečtení prologu a příběh na mě velice zapůsobil - prožívala jsem úzkost zoufalé matky až k slzám.... krásně napsané... TIP

andromeda
01. 07. 2005
Dát tip
mám deti a dojalo me to az k slzám, proto VELKY TIP.....moc krásne jsi to napsala.....

No co ti k tomu ještě povím? Pořád se mi nelíbí ta poslední řeč (kurzívou) První věta je prostě divná... navozuje pocit opilé mrtvoly, která navíc v druhé větě vjede do protisměru no a druhá je řek bych až moc dlouhý souvětí, jež se mohlo pohodlně zkrátit tečkou a pořád by znělo stejně. Jinak je to ale smutně reálný... inu já to řikám pořád, že ve svých povídkách předpovídáš věci jež se stanou:-/ Prosimtě, příště napiš něco veselýho...

balsiker
25. 06. 2005
Dát tip
No jo, drama to není. Ale v tomhle případě na to snad ani nehleďme.

FLO
24. 06. 2005
Dát tip
Já nevím, mě to ňák neoslovilo....

Empty
24. 06. 2005
Dát tip
Hodně lidí tu zřejmě netuší, jak by asi mělo dílko, vložené pod kategorií drama vypadat. Jinak klasickej doják

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru