Prdelačka

Prdelačka

S touhou po poznání jsem vyrazila s kolegyněmi a naší pí. ředitelkou na 5-ti denní seminář týkající se předškolní pedagogiky. Není ani podstatné, že ředitelka je shodou okolností přítelkyní přednášející lektorky, chci jen zdůraznit určitou vážnost a důstojnost, s jakou naše ředitelka tento seminář pojala. Byla to jakási společenská událost a tak bylo samozřejmostí, být společensky oblečen..

Však paní ředitelka je člověk svérázný a ráda spojuje různé akce a aktivity dohromady i když se k sobě tak úplně nehodí…

Není tedy situace, která by Míle, tak se jmenuje, zabránila předat „ prdelačku“.A tak proč nespojit příjemné s užitečným. Vzdělávací seminář a „ prdelačku“…Když jsem viděla, že cosi vytahuje z vozu paní lektorky a hrne se ke mně, věděla jsem, že je zle a že zadarmo to rozhodně nebude…Zdáli jsem slyšela: „Jani prosím tě, mám k Tobě takovou prosbu, předala bys prosím tě prdelačku a jednu jitrnici vašemu taťkoj?“ podivila jsem se, ale otec jitrnice miluje a prdelačkou taktéž nepohrdne a tak jsem s díky souhlasila. Ovšem jak jsem čekala, Miluška se zatvářila opět prosebně a vysvětlila mi, že má prdelačku ještě pro jednoho pána ,u kterého bychom se mohly stavit cestou zpět, ze semináře…: „Stačí jen když to dáte za dveře a zazvoníte..“ Není to tak úplně v mém stylu - zazvonit a cosi nechat za dveřmi, ale budiž i k tomu mne přemluvila, jen jsem si nebyla jistá, zda přesvědčí kolegyni, která nás denně vozila svým autem za poznáním, aby zastavila u jakési vily, která nebyla přímo na naší trase a tam mne nechala zazvonit, vyložit prdelačku a rychle odjet…Miluška vše s kolegyní dojednala způsobem sobě vlastním, takže kolegyně nabyla dojmu, že není důvod, proč by se nestala součástí Miluščina dobrého skutku.Odvoz prdelačky byl tedy zajištěn. Nastal však problém č. 2 a to: „Kam s prdelačkou!“ V kufru vozu patřící naší přednášející lektorky zůstat nemohla, „Mohla by se zkazit“ řekla lektorka, bránící kufr svého vozu a tak Miluška společensky oděna, vzala tři igelitové tašky a vešla do místnosti, kde probíhal vzdělávací seminář. Několik párů očí si všimlo nadměrných zavazadel, ale vrátily se zpět ke vzdělávacím materiálům, netušily totiž, že v igelitkách je „ prdelačka“. Když Miluška oslovila asi pátého účastníka semináře s otázkou: „Zda neví, je-li v budově lednice, protože má…“ Bylo zle, lednice nebyla a Miluška  zpanikařila, protože by se mohla zkazit…

Tu však ji blesklo v očích, zahlédla balkonové dveře, kde prdelačka po dobu naší přednášky, vydrží…

Když má pozornost slábla a myšlenky utíkaly pryč od předškolního vzdělávání, otočila jsem hlavu s úmyslem , pokochat se přírodou a tu mi brnkne o oko igelitová taška, ze které se na mne usmívá prdelačka.

„ Prdelačko díky!“