Postmoderní antimanifest literárního anarchismu

Jsem král nezaměstnaných, jménem Gerhard, ale přátelé mi říkají markýz Géro; vylašuji osvobození jazyků pracujícího lidu v celé Evropě, přichází doba Nového člověka, který bude pomocí mechanických přístrojů a nástrojů na nejvyšší úrovni humanitních a přírodních věd schopen porozumět VŠEMU, co kdy v životě uslyší nebo přečte. Snažím se proto zachovat, snad by bylo lépe říci zachránit, prastarou tradici jazykové nesrozumitelnosti, chaotičnosti, jazykového zmatku, zkrátka: vrozený lidský anarchismus.

Stvořil jsem první novodobý český anapést (uveřejněno poprve 5.6.2005, 22:37:11, www.nyx.cz), poté co Miroslav Červenka, korunní princ slavného Jana Mukařovského, prohlásil, že „anapest (s dvěma slabými pozicemi, které předcházejí pozici silnou) není v češtině možný vůbec“ (M. Červenka: Dějiny českého volného verše, Brno 2001, s.238), zde ukázka:

Komenský kdysi dávno české vlasti své časomíru chtěl dáti.

Však poézi české se jen smáli zdejší takzvaní literáti.

Jsem umělec, ale nejsem básník; básník oproti mně píše cílevědomě, snaží se třeba pobavit klub svých přátel, ochočit si ženu, pást se na krásné řeči, atd., to já v přítomném čase nepotřebuji; jsem autonomní, neodkázaný na úspěch svojí tvorby, tvořím: k čistému prospěchu svého egoistického, narcisticky prožitkového já; žiju ve světě, v duševní konstrukci, kterou si vědomě vytvářím sám. Pozornost, kterou mi věnuješ anebo nevěnuješ, je mi v první řadě lhostejná, ve druhé řadě přispívá k celkovému prožitku.

Netvořím však jen ze zábavy, je to mé povolání, dar, který se v mojí rodině předává z jedné generace na druhou, a zároveň prokletí – kvůli velké zodpovědnosti; nejen, že je mi souzeno vysušit mělčiny všudypřítomného Velkého nedorozumění mezi středoevropskými státy a národy, také se cítím být zavázán zachovávat odkazy mistrů anarchie ve slovní tvorbě, jako I. Krasko, P. Bezruč, F. Gellner, S.K. Neumann, de Sade, M. Houellebeqc, M. Foucault, F. Dürrenmatt, Ch. Morgenstern a G. Wallraff.

Probíhá mechanizace lidského světa, zanedlouho ptačí zpěv nám bude připomínat zvonění telefonu, chodníky budou běžící pásy rozmanitých geometrických tvarů, veškeré zboží bude lze objednávat vzdušnou cestou, veškerou práci budou provádět vysokofrekventní roboti, zkrátka: nebude už vůbec žádný důvod opouštět velkoměstská obydlí. Tehdy lidé věru budou mít času víc než dost a někteří, badatelé daleké, dokonalé budoucnosti, budou číst: a přečtou VŠE, co vůbec kdy bylo napsáno od doby vzniku elektronického textu, a budou se – z nudy pravděpodobně – zabývat i mnou, hle: tu jsem.