Střepy

asi je to tošku mimo k dílu, které je tak staré, ale... i když Tvé ruce zbarví do ruda kh

t

Strep, bolest, cokoli co prazdnem neboli...? TIP

Vio, Silvinko-to jsem samozřejmě pochopil, že je místy život jednotvárnej a šedivej, potom když už nevíš co bys, tak tě ze všednosti vytrhne cokoli co není všední, jen jsem v tom asi hledal víc. Díky za to, že jste mě namířili tím správným směrem.

StvN: To je rovnaké ako keď nemôžeš plakať a smeješ sa, vyjadruješ svoj žiaľ a možno omnoho hlbšie ako keby sa Ti podarilo rozplakať sa...

avízko...

Silvinka: to znamená, že až budu mít zase obrofskou radost, tak mám něco rozmlátit?)))

StvN: Achjo, to samozrejme netvrdím. Len proste viem, že Viov pocit nie je o zlosti a už vôbec nie o rozmlátení niečoho, je to dokonale vyjadrený pocit, ktorý popísal aj papoušek. Nič nemláť, také posolstvo Viova báseň nemá. :o)))

StvN, ta báseň není o zlosti, ale o prázdnotě a rozbití okna je pouze symbolem nějakého razantního činu, který by vedl ke změně. Silvinko, děkuji ;-)

ne, nerozumíte tomu jak bych to ..... možná: Ale! Mám vás všechny rád. A vím, že mne máte rádi. Ale žádná mne nemiluje. To je přece o touze milovat "intimně" osůbku ... nebýt sám uprostřed zpřátelených a milých lidí..... Bráško, že je to tak? Kurva, jak Ti rozumím...... Opuštěnýmu člověku věta " Ale vždyť my tě máme rádi..." vyvolá na tváři jen dodálismutnozahleděný úsměv Bráško: jak jsem Ti říkal. Přečíst si to večer ještě jednou. Už je to vono. Píp.

Silvi: špatně jsi to pochopila... já se přece na nikoho nezlobím StvN: kde je tam něco o vzteku? Papoušku, bráško: dík, že mi rozumíš!!!

Vio, veď ja som nehovorila o zlobe, bolo len básnicky povedané, obrazne a viac-menej myslené s úsmevom, to aby si tie farby nezavrhoval ani nevedomky, vieš? Tá básnička je tak smutná, že z nej človek nemá ako vidieť zlobu. Tak nejak som ten smútok chcela zľahčiť, aby Ti nebolo ťažko a nepodarilo sa... Ja viem, to čo napísal papouch je veľká pravda.

No člověk nerozbíjí věci z radosti, ale to jsem si tam našel já, možná to tak být nemělo, ale já to tam tak okrajově poznal.

Tak tohle se mi zadráplo do dušičky hned na první přečtení. Střepy mě provázejí celý život. A jak uměj bolet, mrchy. tip

Jo, jo...puzzle bolesti, ticha, všednosti a krve... Sřepy přinášejí štěstí!!! Co chceš rozbít?:-) *! & #! :-))))

mne takéto básne, hlavne slovo střepy, zdajú príliš časté, šedé, všedné

pudem spolu na pívo, brráško

je to jako kmen palmy! - první dojem...

Vio! ty taky?!! tys to snad všechno slyšel, když jsem křičela, až se okno vysypalo na kousky rozumím ti :-)

To jsem nevěděl, že se se mnou v čajovně tak nudíš. Ale počkej, radost si musíš umět dělat i z všedních, malých obyčejných věcí.

Míwo, neber si to osobně... Tys jedna z mála barviček ;-)

Vio, tých farbičiek je veľa, ale si sa na ne príliš nahneval, než aby si sa s nimi opäť dal do reči, možno by to stálo za pokus. (?) :o)

no pokud je to psane podle opravdoveho pocitu, pak je mi te lito! ale je to pusobive

měl by sis nasadit třeba aspoň růžové brýle... (ale jen na chvíli, protože na déle je to skoro životu nebezpečné...)

Všedních je dnů jen pět koukej dát ty střeby zpět do svý hlavy tam kde ti chybí z nich postav nové okno čisté a průhledné ne bezohledné no nic moc, já nejsem básník, alespoň vidíš co jsi ve mně probudil, važ si toho a už se tolik nevztekej