Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlatany
20. 07. 2005
8
0
1791
Autor
hrozinka30
Listí padá, já se procházím a na platany pohlížím. Dívám se, jak s hrdostí
tady stojí, pyšní na roky, co rostou, hrdí na krásu, co rozdávají, na stín, co
mileneckým párům dají ,když se ti dva před sluncem schovávají. Platanová alej
zde už mnohé roky stojí a já nemohu se nabažit té krásy její. Na jaro nádherně
pyšně se strojí, v létě stín nám nabízí a na podzim listí v barevnou duhu se
mění. Po zemi všude listí se chvěje, vítr si s ním tak rád hraje. A v zimě? Ano,
i v zimě mně alej krásu dopřeje.
. Je tu chladno a tak tiše, sluníčko přes větve na mě pohlíží a hřeje a když
mráz mi za nehty zalézá a sníh pod nohami křupe, je tu také příjemně. Protože
je tu tak tiše, že nemyslím na nic, jen na tu krásu. Úplně se stromům odevzdám,
celičká se uvolním a jen jim naslouchám. Krásně je mi u srdíčka i slzu občas
uroním, když dojde mi, že je to jediná tak krásná alej široko daleko. Pyšné a
nádherné to stromy jsou, tolik radosti už mi daly, tolik klidu, útěchy a
naděje. Když bolí mě srdíčko, vím, že můžu zajít sem. A i když to vypadá, že
jsem tady sama, tak vím, že tomu tak není. Platany mi rozumí. Poslouchají a
náruč svou mi nabízí. Ano, tak to vážně cítím. Snad myslíte si, že blázním, ale
já tam vyrostla.
Denně jsem k platanům chodila a pořád k nim promlouvala, s bolestí i radostí
jsem se jim svěřila. S tichostí mě přijaly mezi sebe, potěšily mě, ba i
promlouvaly ke mně. A já pak s radostí domů mohla jít, bez bolesti a v klidu
snít. Teď již nemohu denně do této aleje chodit, nemohu se kochat tou nádherou.
Ale dnes po mnoha letech tady jsem a vzpomínám na dětství zde prožité. Tolik
radosti jsem tady zažila, ale i smutku a slz jsem tady prolila. Tak moc mi
platany daly, že nejde zapomenout na ně, nejde se k nim nevrátit. Myslím na ně
skoro denně, nenacházím slov, jak moc mi chybí. Tolik mne bude bolet opět se
rozloučit s nimi. Já jen doufám, že ukážu tu krásu svým dětem, že naučím je
stromy milovat.
Věřím, že také uslyší stromy promlouvat a snad i platany jim o mně povypráví,
jak jsem tam jako malá chodila ráda, jak milovala jsem je nade vše, co mně bylo
milé. Schovávala jsem se tam před lidmi a učila se jim rozumět. Odevzdala jsem
platanům každičkou mou slzu a oni mi ty slzy na radost proměnily. Tolik moc
radosti mi do srdíčka daly a já? Já nemám jim to ani jak vrátit, nemohu nic než
o nich psát, nemohu nic než vzpomínat.
Kousek od aleje stojí krásný zámek, je to tu jako v pohádce, srdíčko plesá
nad tou krásou. Nikde ani človíčka, přesto nejsem tady sama. Cítím přítomnost
lidí, co už nežijí mezi námi. Stromy mi o nich vypráví, slyším dusot koní od
nájezdů uherských a tureckých vojsk, slyším křik a volání, ale také slyším
radost a vítězná zvolání. Tolik generací se tu vystřídalo, ale platany tu stojí
dodnes, a daly všem totéž co mně. Daly jim radost, stín a úkryt před deštěm, či
sluncem. Také jistě vyprávěly, ale jen někteří dokáží naslouchat a radost ze
stromů si brát.
Duhové listí mě zahřívá i dnes na duši, tak šťastná se cítím v této chvíli,
jdu pomaličku krůček po krůčku a naslouchám. Doufám, že i dnes platany na mě
promluví a věřím, že nezapomněly na to děvčátko malé. Nezapomněly na dívku bez
rodiny, opuštěné a uslzené, ale přesto silné a postavit se třeba celému světu
připravené.
A radostí mi teď srdce zaplesá, už nedoufám, já už vím, že vrátila jsem se
domů, že nezapomněly moje milované stromy na mně, teď totiž promlouvají ke mně.
Slyším, jak ševelí, slyším, jak se radují. Chtějí slyšet, co jsem za ta léta
prožila, čím jsem se radovala i trápila. Jen postačí se projít tou alejí a vím,
že mi opět rozumí, vím, že útěchou a radostí mě naplní a ze srdce mě všechnu
bolest vyplejí. Odejdu čistá jako lilie plná očekávání a naděje...
________________________________________________________________________________
Sedím u PC, kolem chodí lidi, něco říkají, mají starosti a jiní se smějí a mluví hodně nahlas, ale já se procházím alejí platanů, lehký vánek, prohřátý slunečním jasem, mi hladí tváře a listí mi šeptá pohodu, porozumění a zvláštní pocit štěstí. Díky Tobě.
tip
ano, vrat prosím svá dílka.....na nejaký posmech nedej...píses citlive a prímo ze srdícka o svých pocitech
já taky obdivuju stromy a keríky a vubec celou prírodu a cítím se v ní moc dobre...priznám se ale, ze nevím, jak vypadá platan
posílám tip a pis dál!!!
Moje maminka si povídala s kytičkami, a jak se jim u ní dařilo! Věřím, že platany Ti odplácely, cos jim dala Ty sama.
Anatol_Irhem
20. 07. 2005
Moc krásně jsi to napsala. I stromy mají duši a dokáží nám toho tolik dát. Když je mi těžko, taky se chodím procházet do našeho parku a mám přesně ty pocity, o kterých píšeš. Posílám Ti obrovský TIP s přáním slunce v duši.
Nádherná povídka, plná něhy a lásky, citlivě zpracovaná..... moc mě oslovila... Tvoje láska k aleji platanů je mi velice blízká, mám také svoje stromy z mládí (větišnou duby), na které s láskou vzpomínám a vracím se k nim. I já jsem rozmlouvala se svými stromy a měla jsem pocit, že mi rozumí... veliký TIP a díky
škoda, že jsi smazala svá předchozí dílka - jestli je to možné, prosím o jejich vrácení, byla by škoda, kdyby zůstala jen v šuplíku... Piš a nedej se nikým odradit. Těším se na další Tvoje dílko a určitě nejsem sama