Pozdní akvamarín

Pozdní akvamarín

Vidíte ty poslední zbytky barev, smějící se na mě z plechovek? Válí se tu v už pár hodin ve snaze mi vnuknout pár nápadů. Marně. Přede mnou zívá jen bílé plátno lačnící po kapičce duhy, ale já se nemůžu pohnout. Dostavila se tvůrčí krize a je na čase se začít věnovat něčemu jinému. Tiše vstávám, zhasínám světla v bytě, beru kabát, protože venku začíná být zima. Vyrážím pryč z kobky a je jedno kam. Venku bude za chvíli stejně všude tma, do které se zmizím. Večerní vánek mě očekává a já rád přijmu pozvání.

Před domem jsem potkal sousedku, která se spolu se svým psem vracela z procházky. Samozřejmě, že mi začal hned štěkat do obličeje nadávky. Panička mu se zvýšeným hlasem urychleně připomněla , že "fuj je to!", což mě popravdě trochu znervóznilo. Kabát jsem zapnul až nadoraz, čepici vrazil do čela a utíkal radši pryč. Ještě na mě někdo, z domu zakřičel něco o slušnosti, jenže já jsem neměl potuchy, že bych nějaký bonton porušil, a tak sem se ani neotáčel. Navztekanému hlasu se samozřejmě dostalo hned zastání u paní Paničky.Nezájem! Zatáčel jsem zrovna za roh na cestu ne moc populární u zdejších bydlících. Netřeba připomínat, že to byla moje nejoblíbenější cesta v okruhu bydliště. Rychle pryč, hlavně rychle pryč na území nikoho, kde nikdo nikoho nezná, a to na ulici. Ulice je moje sídlo. Občas i několik hodin vydržím chodit po ulicích, nechávám kolem sebe míjet auta, architektury století, lidi kteří někam pospíchají a získávám pocit, že jsou i jiné alternativy pohledu na město, což mě vždycky uklidní.
Dnes je kupodivu venku hodně lidí. Mám dojem, že je slavnost na počest svatého těchto končin. Pseudověřící mají alespoň možnost se pořádně najíst. Z naší v minulosti nevýznamné části města se stala zásadní křižovatka. Ano, máte pravdu, vyrostli tu obchodní domy. To je ten pravý důvod. Na pěší zóně teď pochoduje občanstvo a baví se nakupováním. Náboženští fanatici vykřikují cosi o Kristu, jak ho milují a válí se při tom na zemi. Napadlo mě chvíli postát a sledovat je. Všechny. Tu symbiózu prodejců, věřících, nakupujících a ztracenců jako jsem teď já. Kombinace vskutku pikantní, až jsem se musel pousmát. Asi dvacetiletá dívka s křížem na krku stojí uprostřed kruhu zvědavých lidí. Půlka z nich se směje, druhá půlka nechápe.Dívka křičí, že "miluje Krista!!..."doprdele ona ho miluje!!!!", až mi to nahání hrůzu, co všechno je lidské tělo podstoupit, aby si namlouvalo, že je šťastné.
Zatoužil jsem vidět řeku. Když padne tma, vždycky toužím vidět řeku, ať už jsem kdekoliv. Chci vidět světélka mihotat se po vodě, chci vidět tu tmu, která zeje z propasti říčního koryta, chci viděl na hladině lesk mého města, který se nikdy nepotopí. Dnešní noc si nezaslouží jakýkoliv dopravní prostředek, kromě vlastních nohou. Ostatně mým cílem je nábřeží, a to je už o pár ulic dál. V málo rušné ulici jsem napočítal pět hospod, z nichž z každé mě volali opilé pocity, ale odolal jsem. Potkal jsem jenom pár lidí, většinou už mimo střízlivou mísu a byl hrdý na moji dnešní noc, i když neplodnou, co se umění týče.
Nábřeží spí v podzimním opojení smutně. Na lavičkách bezdomovci, v rukou levné krabicové víno. Jsou skoro neviditelní, jenom jejich hlasy mě prosí o drobné a cigaretu. Ani jedno u sebe nemám. Jdu podél proudu vstříc mostům, protože mě každý sveze na zádech na druhý břeh. Moje stopa se dnes bude vlnit Prahou jako had, omotávající se kolem Vltavy .Je to město, které miluji a nenávidím najednou. Čím větší architektonický dávnověk se kolem mne rozprostírá, tím jsem svobodnější Nevadí, že mne toto nevypočitatelné město obklopuje zdmi ve svém břiše a může mně kdykoliv spolknout a vyvrhnou na okraji, zjizveného k nepoznání.
V mracích se objevil měsíc na krátkou chvilku a pak se vrátil zas do neznáma. Vzlétl jsem k němu, pohrát si nočním nebem, rozpadnout se na kapičky a slétnout zpět k zemi v podobě deště. Vplynout kanály a odpadními rourami do řeky a nechat se s ní unášet dál a dál, proudit sám. Zadrží mě pouze stavidla, jenže i ty jednou překonám, v ten čas už nedbaje na nic. Budu plout vstříc oceánu v barvě rozednění. Budu plout vstříc hudbě ranního akvamarínu.

---