Někdy si přikrývám oči

někdy si přikrývám dlaněmi oči

myslím si: jsem mušle, jsem růžový jazyk

masitý, k sežraní, jsem tajemství

nejsem to, co vidím v letmých odlescích

výkladních skříní, vlakových oken

nejsem ten kříž, ty hluboké řeky

na mé hrudi, někdy si myslím

že zapomenout lásku

to pranic nebolí, někdy jsem jizva

která se táhne

mou tváří

většinou, většinou

mi to nesluší

někdy se stávám brázdou

v těch polích

mou láskou hřivnatých

a jako divý orchoj

se jednou možná později

v té hřivně půdy úrodné

navěky utopím