Mihlava 12

epos Mihlava je opravdu skvělý, vynikající dílo, vyčnívající kousek, psaly dnes ráno všechny tuzemské noviny; tak tedy Mihlavský román, chválili si všichni, první román o Mihlavě, který vznikl, který vůbec mohl vzniknout, protože oni to nikdy nedovolili... do té doby bylo alespoň možné nechat to odporné město nadechnout, protože chvíle účtování přišla.... ovšem taková fráze je příliš poplatná druhé verzi názvu... vymezuji se vůči Mihlavě, chci se dotknout mihlavského náměstí hrdinů s pohrdáním ke všem jeho gardistickým hajzlům, uctívačům svatých hájů, fašistickým prasatům, k růžovým fanglím na Adolf Hitler Platz, Herr Mister Masaryk – nejsem schopen tolik nenávidět, abych byl schopen ještě z nenávisti o nenávisti psát... není pravda, že lidi nenávidím, jsou jenom určití lidé, které nenávidím a proto se jich bojím, proto o nich nepíšu, proto o nich v této knize nebude ani drobná zmínka, ty kreatury tady nenajdou jediné místo, ti klátivci, muži bez nálady a ženy těch mužů a ryšavci a bloňdáčci, pazgřivci s kňouravým hlasem: těším se, co o nás zase napíšete v té své Mihláfě! – tito lidé by pošpinili Mihlavu a Mihlava je proto odmítla, jednou pro vždycky je vyobcovala, na těchto stránkách se nenajdou, ty údajné oběti hraniční poruchy osobnosti, ale ve skutečnosti hraniční osobnosti poruchy!!! - jediné hranice, které jsou skutečné, jsou obklopeny antihranicemi Mihlavy bezhraničné, bez přicházení začínající a bez odcházení už náhle nejsoucí, svaté Mihlavy, milosti plné a požehnané knihy knih!! - normální vztah...?? být jako oni, ti běžní, kterých jsou plné parky, hospody, kina a jenom to jediné jedno, pouze já mezi nimi není, svět nechce pozorovat herecké etudy – vztah není normální, to není normální... etudy by předpokládaly primární herecký talent, jenže on by v divadle už nemohl exhibovat tak, jak by potřeboval, on potřeboval být výrazný tehdy, kdy byli všichni nevýrazní a v divadle se všichni snaží být výrazní tím, jak obyčejně dokáží hrát... oni nechtějí hrát své představení tehdy, kdy se to nehodí, chtějí jej hrát tehdy, když se to vyžaduje, a navíc, což je nejhorší, ani v tomhle na ně není spoleh, protože oni jsou schopni dodržovat i cizí pravidla -  vy říkáte normální vztah?? s těmi pitvořivými nýmandy, co hrají za peníze, jako když se maluje pokoj??? -  já nedodržuji ani svá vlastní pravidla, oni cizí pravidla ctí a svá pravidla zbožňují, já porušuji pravidla proto, abych sám ze sebe vystoupil, což se mi velmi dobře daří, abych zahrál divadlo, kde budu konečně divákem, kdyby se mi to nedařilo, litoval bych, že se to sakra jednou nemuselo podařit, snad by bývalo lepší být v tomhle oboru neúspěšný, aby bylo zřejmé, že jsem vystoupil z role a hraji pro sebe, protože na jevišti se odehrává skutečnost, kdežto divadlo je román Mihlavský, jeho reálie a místa, která dala vzniknout kultu, v Mihlavě už lidé zpívají píseň, že tady chodil ten a ten, co napsal Mihlavský román, ten slavný herec jen a zahradník všech žen... kapišto? – Podrovinka je jezero a kolem jezera les a u lesa vypálená hájenka, kde straší pokrývači... když jsem si vzpomněl na Podrovinku, vzpomněl jsem si na Ginu (myslel jsem, neboť Gina se mnou nebyla, už nebyla vůbec nikde, žárlila; řada milenek zemřela štěstím při sledování mých divadelních her), příčinou výskytu borovic na severním svahu Podrovinky je, že se do něj opírá slunce, které ho vysouší, v okolí rostlou borovice jen tady a pak ještě nedaleko ve zbytku lesa Pfaffenschlag, v mušce stromů, kde se těžilo stříbro a teď domkáři zaváželi zbytky těžních jam; může být cenné to, co vlastně pozvolna téměř není? - bude někomu scházet v tomhle příběhu pointa? - vysvětlím se, prodloužím extázi, ve které se píše, protože při ní jak po hromosvodu odcházím do země já; jsem skrčenec, původní atmosféru jsem demontoval vlastní pomalostí, neuróza mě opouštěla jen tehdy, když jsem cítil, jak ke mě vzhlíží obdivně kunda; boží pohlaví, vždy ženského rodu, je v tom mystiky za mák, protože o duši nechci slyšet; kdykoli se mi duše připomene, kouká z elektriky čert...