Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOd pramínků
14. 08. 2005
10
0
3142
Autor
Eg_Ar_11
Jsme jako vody. Ve vlnách davů do sebe narážíme a o útesy setkání se rozbíjíme ... a vlastní spektra barevná netušíme ...
Protekl mi mezi prsty.
Jak bystrý pramen,
z nehož lesní zvěř pije
– víla Diblík v něm žije –
a diriguje symfonie
tříštivých kapek,
jež notují si
– drobíce se o kameny
pod vodopády.
Pozměněny
o hroty říčních výběhů,
o kmeny stromů zachycených
v živelném proudu
dravé řeky,
která teče tudy věky....
Vyústí do moří,
kde jejich vody splynou
s bezbřehou, slanou divočinou.
holky díky, obrázek náááádhernej a z návštěv vašich prima blaženo mi je !
moc mne zaujala -t-
právě proto ty asociace – vemte to tak, že třeba děti jsou pramínky s útočištěma víl a postupem času soutěžíme o Ropáka roku ..
rozumíte mi???
Dík
milé :) ale jakoby z něčeho vyňaté... přesto to na mě působí a navíc se mi moc (z prologu) líbí:
"Jsme jako vody.
Ve vlnách davů do sebe narážíme" :))
Tip*
to je tím, že buď melancholuješ anebo menz... ješ,
v tom případě je spousta banalit krásná
vždycky se dá část vyblejt a pokračovat – to praktikovali už v osvíceném středověku