Konec jednoho pisálka

Konec jednoho pisálka

Tlukot psacího stroje

je nepravidelný

ruší mě od psaní myšlenek,

po stole leze moucha

je namyšlená,vím to

chce se mě snad vecpat do prostoru,

podařilo se jí to.

V kapse místo svačiny mám cihlu,

někdo si vystřelil,

tlukot mého srdce / mám ho vůbec ! /

je nepravidelný

ruší mě od slastného rozjímání,

vytahuju si ze zad nůž

chvatnými pohyby řežu,

ptáte se co ?

Přece to srdce bahnité,

vyklouzlo mě na špinavou podlahu,

kde je ksakru,

mrtvolné oči ho obklíčily

sedí na něm ta ješitná moucha

beru tu mastnou cihlu,

náramně to mlasklo.

Tak jsem ji přece dostal,

ale kde mám to svý srdce,

je všude po stěnách,na obrazech králů,

chlopeň se povaluje v koši

spolu se shnilými ohryzky.

Co si tam místo něj dám?

Narval jsem si tam budík,

při milování vždycky dlouze,protivně zvonil,

ženy to vzrušovalo,

žádná z nich nepoznala,

že místo srdce mám budík,hmm...

Chtěl jsem konečně začít psát,

přetáhl jsem budík

a zemřel jsem.....