Babiččino století

Věnováno památce mé babičky, která ve věku 93 let zemřela dva dny před Štědrým dnem

Odchází pryč tak nenávratně Století nadšení pokroku a bolesti světových válek a mé babičky Vzpomínám na ovocný sad nedaleko královopolské střelnice chodíval jsem tam s babičkou a jenom vzpomínám protože nic víc už není sad už není babička není a století ve kterém se to stalo už je také pryč Je marné volat vraťte mi zpátky ten sad to století a babičku která tím stoletím prošla prošla těžce jak jinak protože tímhle stoletím se lehce ani projít nedalo třeba když měla strach o svého tatínka když za světové války psal z Haliče a z Oděsy dvě stříbrné lžičky které odtud přivezl máme dodnes v příborníku třeba za bombardování kdy jisto nebylo doma v Brně ani na chatě ostatně chata už také není ji také smetly dějiny a Dalešická přehrada třeba když řekli buď ona nebo dědeček musí odejít ze střední školy jít učit na základní a babička šla smýkána dějinami třeba když století naděje ta touha poznat víc dál a hlouběji strýce přivedla do nitra jeskyně jenomže příroda byla silnější než touha babičce zasadila ránu nejtěžší staršího ze svých synů přežila o třicet dlouhých let let ve kterých se člověk začal ztrácet ve spleti drátů a s babiččinými vrstevníky jako by pomalu umíralo to bolestné a přece v mnohém krásné století jak bych chtěl zvolat vraťte mě prosím o století zpátky kdy ještě nebyl penicilín ale zato slova jako čest národ rodina něco znamenala anebo je to jenom zdání? přijdou noví lidé nové věci špatné i dobré běci ale to století ten sad a babičku už nikdo nevrátí

---