Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senoční
15. 01. 2001
3
0
2118
Autor
Vyjan
tma nás otevřela
slunce ve skleněné rakvi
jeho dravčí špičáky
žíznivě čekají polibek rána
netopýři sají z palic česneku
sovy zpívají
po cestě drkotá zpožděný vůz
Teeda! Zazáblo mě, odcházím někam do vyšších pater:)
Ale líbí, to jo!
Jako zástupci popisovaného druhu se mi to nelíbí... žádná imprese, jak říkáme my, intelektuálové. Snad až příliš rozcuckané, sem tam klišé, sem tam nesmysl...
:o[
Ty ses teda zase poblil! Takový pěkný pocit z kafčina Žestění mám - a vlezu do takovéhoto sajrajtu! Fuj, fuj, fuj!
Miroslawek
15. 01. 2001
Ramona: Ano, roztříštěné: jako vesmír, jako souvislosti našich životů, jako svět, ve kterém se zmítáme, jako naše sny, jako naše úzkosti. Taky nehodnotím - a svým kritikům nezávidím.
Ananas: Děkuji za pochvalu, mně se tvoje verše taky líbí.
Míwa: Víš, ti upíři - to je taková moje dětská láska. Vždycky jsem miloval příšery. Snad proto mám rád i svou práci.
Hermit: Ano, imprese. Vždycky jsem trpěl tím, že neumím pořádně malovat. Tuto báseň já vidím spíš jako plátno. Slova jsou ale špatné barvy.