Kubánský smích

paralelní vesmíry kmitočtů slavných jak

hvězdy stříbrnýho plátna promítanýho na uvolněných

rockových koncertech kapel, jejichž frontmani sázeli na

lepší pohyblivost za opilého stavu vědomí přecházejícího

do jiného světa heblých němých filmů s pár´úsměvy rtěnkou

těžce zmalovanou od ksichtů, jež tak noblesně, přivíraly oči a zakláněly hlavy

vlastní tíhou myšlenek obrazné představivosti zešedlé měkkou kůrou mozku

pravidelně pulzující měnící SE samostatně na rybu v aspiku jež plave tam a SVĚT

narozeninovými párty barevných kloboučků stroboskopujících světel a dokořan otevřených žen doufajících

v lepší náruče mizernějších chlapů dýchajících pouze drhé listy srolované kubánskými ženami v kloboucích

vlastnoručně vyrobených z potu vlasů na jejich tmavě rostlých hlavách, jež tolik podporují boj

za delší noce pro eskymáky, aby se měli o trochu hlasitěji čemu smát, když jim zrovna

neni fajn