Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Perseus a slunečnice třeba...

06. 09. 2005
3
0
1793

anebo zahradník a Medůza...ono se to nijak nejmenuje asi... Tohle ani nečtěte...my máme nějaký divný období no... :o) a našim dvěma oblíbeným slunečnicím někdo zavázal hlavy do modrého a zeleného trička, jako by to byly Medůzy nebo co... vypadají příšerně a museli jsme o tom něco napsat...

 

 

 

Perseus a slunečnice třeba...

 

 

(Obraz 21)


Své slunce zabalil
do modré tkaniny


(asi bál se, že by jí vrány
vytrhaly tvář -
roznesly mléčná sluníčka
a na něj nezbylo)


a čekal
až děti přestanou pít krev

a zčernají jim zoubky

 

 

(Obraz 22)

 

večer ji popravil
zapálil všechny listy


jen hlavu v uzlíku
pověsil na strom pod nímž spal


a z kapek světla
jež se přes noc prokousaly
mu zkamenělo srdce

 


Kačírek
24. 09. 2005
Dát tip
hezké takové paralelní :)

jo, sluníčko...ony to budou zase spíš hvězdičky...Perseus je docela pěkný souhvězdí, že...

moc dobré !

No takhle se nám to líbí... ale teď je tu najednou strašně moc nevyužitého prostoru, tak my důstojně pomlčíme o tom, jak jsme šli včera na čaj a radši vám řekneme, že nám ubyla další položka ze seznamu nesplněných studijních povinností a kamarádka nám půjčila zápisky z přednášek a teď se učíme na zkoušku z geochemie...ale to by nebylo moc zábavný čtení...lepší budou zase nějaký básničky... Tady všechna světla hynou Všechny smysly mlčí všechny cesty přestávají Odtud není kam jít Zapálili jsme veliké hranice Na přechodech přes naše žíly Tady není země pod nohama Ani nebe nad hlavou Kam odtud Vykročili jsme všichni jedním nekonečným krokem Jedním jediným Soutěskami vlastních temen Po úbočích svého spánku ...... OZÝVÁNÍ Prázdný pokoj začne vrčet Vtáhnu se do své kůže Strop začne kňučet Hodím mu jednu kost Kouty začnou dorážet I jim hodím po jedné kosti Podlaha začne výt Hodím i jí jednu kost Jedna stěna začne štěkat Hodím jí také jednu kost I druhá i třetí i čtvrtá stěna začnou štěkat Hodím jim každé po jedné kosti Prázdný pokoj začne řvát A já sám prázdný Bez jedné jediné kosti V stonásobnou ozvěnu Řevu se měním A ozývám se ozývám se Ozývám ...... ŽELEZNÁ JABLOŇ Kde je můj klid Neprorazitelný klid Železná jabloň Temeno mi kmenem prorazila Hryžu jej Čelisti jsem si uhryzal Listím mě okovala Okusuji je Rty jsem si okousal Větvemi mě spoutala Lámu je Prsty jsem si zlámal Kde je můj klid Nezlomitelný klid Železná jabloň Kořeny zapustila hluboko Hluboko do mého měkkého kameniště Vytrhávám je Vnitřnosti jsem si vytrhal Krutými plody mě krmí Dávím je Mozek jsem vydávil Kde je můj klid Železná jabloň ať chytne První rez A poslední podzim Kde je kde je můj klid ( Vasko Popa )

a ještě tuhle máme moc rádi: Pse nepředstavitelný pse S jednou čelistí v oblaku S druhou v prachu Všechno jsi nám zhltal Všechno co jsme pod tvým patrem V ohni svých kostí Mrtvi ukovali Kéž by tvůj hlad zhltal i tebe My živí na útesu holého srdce Bez kohokoliv bez čehokoliv Musíme znovu všechno stvořit Znovu stvořit zemi Znovu nebe Kéž by sis vyvrátil čelisti pse

Haničko, sluníčko...:o) slovo slunce je důležité a ona je žena, má děti, to by ve středním rodě nešlo...my tohle děláme dost často že měníme rody slov...je to podobné, jako třeba u mužských příjmení...kdyby se nějaký pán jmenoval Slunce, bude to ten Slunce... a to máme i horší básně...kde ona je ve skutečnosti on...oni jsou ona...anebo obojí...:o) děkujeme!!!

pozorovatel
06. 09. 2005
Dát tip
ani to nečtu (to je navázání na prolog, který tu není)

pozorovatel
06. 09. 2005
Dát tip
(to bylo navázání na prolog, který tu nebyl)

ach jo...první pokus o vložení dopadl tak, že se objevily nějaké šílené mezery mezi řádky...teď tam zase nejsou ani tam, kde mají být a přitom v tom okně, kde se to upravuje, to vypadá tak, jak chceme... tento systém je snad ještě prohnulejší než my... zoro: děkujeme...v tomto případě dílko skutečně za přečtení nestojí...prolog jsme kopírovali z toho prvního pokusu, který jsme pak zase smazali, tak tu chvíli nebyl no...

(Obraz 21) Své slunce zabalil do modré tkaniny (asi bál se, že by jí vrány vytrhaly tvář - roznesly mléčná sluníčka a na něj nezbylo ) a čekal až děti přestanou pít krev a zčernají jim zoubky (Obraz 22) večer ji popravil zapálil všechny listy jen hlavu v uzlíku pověsil na strom, pod nímž spal a z kapek světla, jež se přes noc prokousaly mu zvolna kamenělo srdce...

a takhle to vypadá, když se to jen jednoduše zkopíruje do kritiky...to jsou věci...

ale v hlavním seznamu se to (zatím) neobjevilo...alespoň něco snad funguje, jak má... tipy nechceme...kdybychom o ně stáli, dáme to do jiné kategorie...děkujeme...

no hurá...teď už to alespoň na našem počítači vypadá jak má...ale vkládat dílko tak, že se napíše do prologu a pak zkopíruje, nám připadá poněkud zvláštní...

prohnilejší...:o)

jan(ek): néé, nás už nic nepřekvapí...dnes jsme šli za panem školitelem a tam, kde měla být jeho pracovna, je úplně prázdná čerstvě vymalovaná místnost a místo pana docenta na nás koukaly štafle...radši se půjdeme někam ožrat asi...:o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru