Sexmise

Polské scifi komedie(a nejen Polské, stačí zabrousit třeba k nám) komunistických let mají oproti dnešním SF filmům ze zámoří(konkrétněji USA) tu úžasnou výhodu, že nestaví veškerý svůj potenciál na megalomanských rozpočtech, pseudo směšných hláškách, na které divák zapomene již po pěti minutách, líbivých a prvoplánově obsazených hercích s hezkým zadkem, přehršli blýskavých triků a blyštivých efektů a na akčním tempu, které roznese jakýkoliv pokus o solidní příběh na kopytech Ďábla pokušitele.

Režisér Juliusz Machulski, kterého někteří přirovnávají k našemu Oldřichu Lipskému(a pravda je, že je mezi nimi několik podobností), se nechal unést fantazií a svým skvělým okem tvůrce a natočil film hodný toho slova. Satirickou a utopickou verzi tehdejšího komunistického bloku, umně skrytou za společenství žen řídící se heslem: Kdo není s námi, je proti nám. Když nepřispíváš společnému rozkvětu, tak pryč s tebou.

A jde zde i nalézt varování. Varování, jak by to s námi mohlo dopadnou, kdybychom se přestali zajímat o člověka, šli přes mrtvoly a nechali se bez odporu unášet proudem. A dobré SF, či utopie, v sobě má nést varování. Jasné, ale ne kýčovité. Viditelné, ale ne do očí bijící. A pokud možno zábavnou a stravitelnou formou, nad níž je možné se později v klidu zamyslet.

A o co v této filozofické scifi s komediálními prvky jde?

Představte si, že jste dva vědci. Představte si, že se na dva roky necháte hibernovat a že se proberete po padesáti a jste poslední muži na světě obklopení tisíci žen. A představte si, že o vás žádná nestojí, že jste spíše jen trpění a nenávidění tvorové! Tvorové, kterých je potřeba, spíše nutnost, se zbavit co nejrychleji. A když ještě si dovolíte, ve vší nevědomosti a počestnosti, sežrat poslední dvě jablka na zemi!? Co už potom s vámi?  Prozkoumat , rozpitvat, zjistit, proč jsou muži tak nebezpeční a pak zahrabat někde hluboko pod zem, aby vás už nikdy žádná počestná žena nenašla, anebo... Co takhle plastická operace, chlapče? Šmyk šmyk a je to hotovo. A pak si můžeš dělat, co ti libo. Ono totiž před půlstoletím došlo k jaderné válce, kterou rozpoutali právě muži, a pak se nějak stalo, že vyhynuli. Zbytky populace se musely stáhnout pod povrch zemský a živoří tam ve tmě a smradu, v totalitním upůsobení, které neuznává žádné odlišnosti. Sexuální pud žen lze velmi lehce přeměnit pomocí prášku na pud pracovní, pud co nejvyššího postavení a funkce. Ale Max ani Albert nechtějí na podobnou myšlenku přistoupit a tak se snaží utéct. Jenže kam? Když jste pod zemí, v přesně vymezeném prostoru, kde prostě není kam se schovat a žít v ústraní? A jediná možná odpověď? Na povrch! A na povrchu objeví zajímavé tajemství a možná i vrátí svět zpět do mužských rukou.

Sexmise je živá a zábavná SF komedie, která si svůj celosvětový úspěch právoplatně zaslouží. Jerzy Stuhr jako obyčejně ve své roli exceluje a pod páně režisérovou taktovkou jde vše jako po másle. Příjemné a nepříliš přebytnělé triky a výprava dodávají filmu třetího rozměru a činí z něj jednu z nejnezapomenutelnějších Polských vizí osmdesátých let. Vše je samozřejmě proloženo jemným a nevulgárním humorem. A za zmínku i stojí, tehdy velmi odvážné, erotičtější a pikantnější záběry.