Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Nevím, proč to dávám na písmáka,ale snad mě moc nesejmete:-)
Ano, ano, je to tady totální degenerace, mého kdysi alespoň trochu výkonného mozku, je završena. No nic, přivodil jsem si to sám, takže
nemusím nic nikomu vyčítat. Stojím na křižovatce a mám se rozhodnout, kam mám odbočit. Problém je, že nemám blinkr. A i kdybych ho měl, stejně bych nevěděl na jakou stranu zablikat. A jet rovně? Nelze. Na této křižovatce se musí odbočit. Rovně by na mně čekala zeď. Holá chladná, ale co je nejdůležitější, pevná zeď.
Já ale stále mířím rovně, svou nynější cestou. Chci si rozbít hubu?
Ne. Snažím se s tím něco dělat. Třeba to, že píšu tenhle článek.
Jestli ho tak můžu nazvat. Jo, dostal jsem od mámy návrhy na téma mého psaní, ale když jsem nebyl schopen napsat normální větu rychle jsem to vzdal. Ne, já musím napsat něco z mé hlavy. Stejně většina spisovatelů a básníků psala jen proto, aby ventilovala něco ze své hlavy. Tak já taky ventiluju. Vadí mi celý systém toho, co všechno musím udělat, abych se stal "normálním pracujícím člověkem", který dělá práci, která ho baví a dostává plat, který ho uživí a ještě mu něco zbyde. Existuje ještě nějáká jiná cesta? Jakási tajná ulička v labyrintu života? Kde začíná a kam vede? Rád bych se s ní osobně setkal. Potykali bysme si a možná bych šel s ní.
Kdybych ji chtěl najít, musel bych asi vědět, kam se chci dostat. Nikdo nehledá cestu, protože je cestou, ale proto, kam vede. Vždycky chceme někam dojít. Aha! Není to ono? Proč chceme někam dojít? Vždyť ta cesta je možná tím co hledáme, ne ten cíl.
Učitelka češtiny by mi tady někde napsala jednu červenou hnusnou větu: "Plácáš! " Jo "plácám" ale pomáhá mi to. A o to tady jde ne?
Mám takový pocit, že píšu nějak moc agresivně. No alespoň je to nějáký styl. Třeba bych byl dobrý negativní kritik. To je teda profese!
O čem mám teď psát? Hlavně musím psát. Když nebudu psát, začnu hrát a tím si na hlavu s..t. Jo, to je velký problém. Když jsem byl malý a nudil jsem se, vymýšlel jsem si činnost. Důležité je to slovo "vymýšlel". Teď, když mám počítač, nemusím nic vymýšlet. Nuda nemusí existovat. A přitom všechno začalo z nudy. Literatura, malířství, sochařství, prostě celé umění. Počítačové hry nikdy neomrzí, tudíž není nuda. Není vymýšlení něčeho nového, není vývoj, není pokrok. Jen prázdno umně zaretušované povrchní zábavou. No, pěkně jsem to řekl. Každopádně je hraní her pohodlnější než něco nového vymýšlet. Mozek pomalu zarůstá tukem (fuj) a člověk degeneruje a degeneruje. Degenerace je opakem od slova generace,
vytváření, nebo regenerace, znovuvytvářením. A to by bylo asi tak všechno. Teď si to přečtu a možná to i nesmažu.........
Písmák