Jsme děti své matky

Prázdnota bolí jen ty, kteří se nedokáží zbavit očekávání. K.

Dech města je dnes cítit olomouckými tvarůžky
česnekem sírou a dýmem
a okna vykusují ulici vnitřnosti
jak orli na Kavkaze Prométheovi
světlem za světlo
Noc je pokopaná
Přepadl jí pozdní večer
a okradl o všechny šperky kromě očí
když přicházela o samotě parkem
Je samá modřina a šrám
A ke všemu šepot milenců
jak acetylenový plamen tančí pod kůží
Měsíc jí potřel rány
Je celá cítit Heparoidem
My co nespíme těm hojícím ranám
říkáme hvězdy
Noc je odevzdaná
Klidně si kousek masti uzměte
na modřiny na duchu
Matka noc bude ráda
a i když milenci splynou ve vlnovku
Vlnovka v letícího orla
Orel v pět blikajících ran
propálených acetylenovým plamenem
Tak bude matka noc ráda
a ulici dá svoje játra
a začne umírat od Kavkazu

Jen proto
abychom se znovu probudili
Se špetkou tmy veprostřed očí
spojenou se srdcem
Jsme děti své matky
a jejími nevděčnými dlužníky

---