Osamělá tisová

Zatím jsem optimismus neztratila. Když se člověk baví jen s těmi, co se mu zdají nejlepší, možnost zklamání se zmenší (okruh přátel také) a všechny cizí beru s rezervou. Nejsem ani neopatrná ani nedůvěřivá, ostatně nemohu přijít na nic, kým by mi kdo chtěl vědomě ublížit a hlavně proč...

To já naopak pořád věřím, že tam uvnitř je každý dobrý a charakterní. Ale nijak mi to nepomáhá v komunikaci ani v hledání přátel .-/ Chápu, také se mi někdy zdá, že se musím něco zahrát,aby byla společnost spokojená... Nejhorší je pochlebování kvůli dosažení vlastních cílů a sobectví dovedené do extrému tak, že ten který nemá ani potřebu působit kladně na okolí a klidně si někoho ponižuje, pro povzbuzení svého vlastního sebevědomí... Já chci taky marianu! :) Většinou mi nerozumí ani Ti nejbližší. Když si postěžuji na závist a pomluvy,co kolem sebe denně pozoruji. Mé kamarádky se toho chytnou a pomlouvají ty,co pomlouvají, že pomlouvají a pak plynule přejdou k uplně stejné povrchní debatě,co vedou ti ostatní :-(

znám to, to je začarovaný kruh. je hezké, že pořád věříš, že "tam uvnitř je každý dobrý a charakterní", jenže takhle tě budou potkávat samá zklamání. nechci aby to znělo nějak pesimisticky, ale je lepší nedůvěřovat jen tak někomu. důvěra je velký dar a měla bys jej dávat jen tomu, kdo si jej OPRAVDU zaslouží...

Ztratils důvěru v co? Já zase moc přátel nemám. A takové, co by se mnou drželi a rozuměli mi už tuplem ne. Ona ta básnička možná vypadá jednoduše a že "prostě nechci být sama", jenže mě nikdo není oporou jednoduše protože jsem moc složitá a nikdo mi nerozumí :-) Myslíš jako že lidi si na jen hrají na city a takové to psychické podporování a přitom jim záleží spíš na vodporné materii??

v lidi jako takové. v lidský charakter a upřímnost. já mám hodně přátel, ale kamaráda jen jednoho (či spíše kamarádku, marianu). jsme oba stejní - oba jsme velcí herci. ne herci povoláním, ale v životě. abychom přežili. spousta lidí nosí občas takovou tu společenskou masku (viz. moje dílo O Marnosti), ale někteří lidi ji nosí stále. my dva stojíme na vrcholu propasti, sice na protilehlých okrajích, ale přece jen na vrcholu, zatímco tam dole je hromada lidí, jsou spokojení sami se sebou, jsou povrchní, pokrytečtí, jeden druhému maže med kolem huby. proč? aby se jim dostalo toho samého od těch druhých. ale když máš takovou tu svou " marianu", která od tebe nic nečeká, nic nechce, ničím ji nezklameš, ale přesto si budete vždycky tak nějak mlčky rozumět... to je to, proč být na tomhle světě.

no jistě, ale je to stejný soudek... víš co, já trpím takovým neduhem, že jsem v lidi dávno ztratil důvěru. a přátelství, soudržnost a opora jsou jen takové archetypy života. mám spoustu přátel, co mi poskytují oporu a soudržnost, ale někdy se člověk zamyslí a řekne si: "kam se poděly ty prachy?". nevím, jestli mi rozumíš, ale líp to asi vyjádřit nedokážu.

to ne, já jen, že jsem... ale to nic. :) prostě mi nějak nesedí téma holka vs. kluk... to je ve mně. takže vlastně nedokážu objektivně posoudit. proto mě moc vážně neber:)

tohle není téma holka vs kluk... je to spíš o přátelství, o soudržnosti a o opoře, kterou si lidé navzájem nedávají...

Já to napsala po dvou dnech v slzách a ono se mu to zdá všední :-) No dobrá, asi má takové pocity kde kdo :-)

postihl, jen mi přišly takové docela všední... ale já jsem divný, takže kdoví... ;)

Levi: Díky, jo jsem asi naivní,když věřím v dobro v lidech :-) jakopes: Taky díky, asi jsi nepostihl tu spoustu jinotajů :-)

Moc se mi líbí... taková maličko naivní (nemyšleno špatně) a pěkná... t*

taková jednoduchá... též nemyšleno špatně. tip sice nedám, ale příjemně se četla a docela i líbila