Intuice

mě nová tvář převeze

a dostane ze mě zaracha

a při poslední nátuře

se změní v teskné kńučení

ten iritující rytmus zažene

teprve diskurz smrtihlava

a jehličnatého penzisty-sakra,k řemu tlachat?

vždyť všechno je jen jeden tlach,sobectví je prioritou

prej nic není poetické a nedodržuje to zákonitosti

pak zase že to nemá nic,co by to vyneslo nahoru

to je smůla,ale nedá se nic dělat

vaše kozy jsou vaše rvavé držgrešle

my nejsme v opozici srdce na rožni

jen opouštíme skulinky štěstí,aby

se naše děti narodily do svobody nářků a bolestí

snad vyjde jediný průvan ve světle

a ano si řeknou žábry i kosti

skončí tím poslední radost ze svědomí ahojů

a slabikáře se opíšou grafománií

Jen Syd umírá v třešńovém paradoxu

Jen opozdilci vyhrávají v morálním úsvitu

Jen krtonožky odnášejí naděje větru z plachet

Jen smrt si sebe sežere

a odnese foukající harmoniku ku užitku geniálních

a nasadí paruku

to aby neviděla

svojí opici.