Missionarii I.

“Stojíme krůček od naprostého vyhlazení, pánové!”
Proteus Tremblin Arctur Hasrhršchr pronesl tuto otřepanou a filmovým klišé prolezlou větu tak vážně, až se někteří členové týmu, přes veškerou závažnost situace, pousmáli.
Proteus tuto neslušnost nikterak nekomentoval, neboť protokol takové projevy emocí výslovně nezakazoval. Kromě toho si uvědomoval, že má před sebou skupinu pozemšťanů. Pozemšťané nemají cit pro jemné nuance galaktické diplomacie, obzvláště, pokud se jedná o pozemské vojáky. A ty potřebuje galaktická konkláve ze všeho nejvíce.

Rada konkláve po tvrdých sporech připustila porušení stoosmnáctého pravidla Exercenda a povolila kontakt s nevyvinutou civilizací, která spadá hluboko pod bodovou hranici, na které se výjimečně kontakt povoluje.
Ač tento krok drtivá většina galaktického roje rozporovala, argumenty, které předložila výzvědná služba , byly natolik pádné, že nakonec členové roje souhlasili s porušením významného bodu Excercenda, pokud se jedná o Důvod.

Přes vnější zdání, kterým Proteus dával najevo, že se ho neslušný projev nedotkl, se mu zrychlil tep a pelnové orgány mu napumpovaly do krve malé množství karsomového hormonu. V tuto chvíli byl Tremblin schopen celý se roztřást, což byl projev maximálního pohrdání, otočit se na podpadku a odejít. Tento projev Aixanů znal snad každý diplomat v galaxii a snažil se ho vyvarovat. Aixané jsou velmi váženou rasou a jakýkoliv diplomatický incident s těmito tvory je černou skvrnou na pověsti celého národa, jehož diplomat se dopustil toho faux pas, které zapříčinilo Aixanovu nelibost. Ostuda, kterou takový národ nesl, byla ranou nejen pro jeho diplomacii, jež se léčila hodně dlouho.

Avšak místo, aby hrdě odešel, napřel Tremblin své duševní síly a násilím uklidnil své rozjitřené pocity. Přitom si prošel síto klíčových slov, výrazů a projevů emocí pozemšťanů, aby našel důvod jejich pousmání, ale bez výsledků. Databáze byla neúplná, chyběla spousta informací zejména z oblasti osobního života a zábavy pozemšťanů, což byly sekce, které s přesností na devadesát tři procent určili databázoví agenti, jako původ společného emocionálního projevu.
Odpovědi se tedy nedočkal, což v něm zanechalo hluboký pocit frustrace s vývojem situace, ve které nemá stoprocentní oporu v informacích. S pocitem vratké půdy pod nohami upřel všechny pohledy na své protějšky a s neutrálním výrazem prohlásil: „Podrobnosti budeme specifikovat později, avšak v hrubých obrysech jde o následující aktivitu.“

***

(pokračování příště)