Boxer, vězeň, experiment

Bezhlavě bušil do boxovacího pytle. Rytmické údery levé a pravé. Kožený zevnějšek pytle trpěl pod každým nárazem, ale jeho soudržnost stále nebyla porušena. Stejně o to nešlo. Síla paží znovu zasvištěla vzduchem a úder postrčil zavěšený pytel s pískem až o několik stupňů. Boxer zuřil. Chtěl ho rozbít, ale rukavice mu v tom bránily. Se vztekem je shodil. Blesk adrenalinu zachvátil jeho zpocené tělo. Svaly se znovu vzepjaly. Buch, ples, buch buch buch, plesk. uáááá Marná zápas lidských svalů protrhnout tu měchuřinu. plesk.. uááá tahle rána zabolela v kloubech. Stejně tě rozbiju! Zlost plodí destrukci.. Blesklo mu v hlavě a elektrický náboj v pažních svalech znovu zaútočil na svalovinu a vlna úderů rozpoutala bouři. Bouře neutichla ani když sluníčko vpadlo do tělocvičny. Bylo tam pusto, jen z kouta se ozývalo vzdychání a bouchání do pytle s pískem. Docela hezky zařízená tělocvična boxerů. Pár skříněk, pár pytlů na stěně, možná mají i svá jména, ale kdo by si je pamatoval. Buch buch, plesk.. klouby toho ještě hodně vydrží, možná víc než ten pytel. Pot na čele stékal po kapkách, zrovna tak se mu utvořila řeka mezi lopatkami na zádech. Nevadilo mu to. plesk, buch, plác. uf uf Zastavil se a kontroloval klouby. Přeci jen ten písek uvnitř byl dost těžký. Utřel si zpocené čelo a těžce oddychoval. Blesky v jeho těle na chvilku ustaly, ale bouře se zdaleka neuklidnila. V jeho mysli se začala formovat myšlenka. Zhmotňovala se. Pohlédl na pytel, a zatajil dech. Sílu uvnitř sebe už nekontroloval, chtěl se projevit v destrukci. Ničit, lidská vlastnost, proč jí musím i tady v tělocvičně popírat? Blesk znovu zasáhl.. ale tentokrát to nebylo v jeho těle. V zápětí v nose zacítil štiplavý pach spálené kůže. Sypající se písek na zem šuměl z díry v jakémsi útvaru připomínající vodopád. Bouře neustávala. Oheň. Druhý záblesk. Řach! V křeči padl druhý pytel s pískem, tentokrát se písek rozprskl po tělocvičně. Boxer se soustředil na svou destrukci a v trajektorii jeho hněvu se ocitl další pytel s pískem. Vylétl jazyk bílého blesku, oheň zachvátil celý kožený povrch. Písek zasyčel a na zem dopadávaly kousky křemičitého skla, zataveně dopadal na parkety se syčivým zvukem. Záře rozpáleného písku tentokrát oslnila místnost. Hněv, destrukce, zuřivost se v sále rozmáhala. Těžké činky prskaly jako prskavky, když blesk uhodil i na ně. Parkety pod boxerem začali podivně praskat. Jejich dřevěné jádro začalo vykazovat nestabilitu. Vybavení tělocvičny prskalo a zmítalo se v destrukci během několika vteřin, to podle toho na čem boxer soustředil svůj blesk, rozpoutaný a přesto kontrolovaný živel. „Andreji, psycho-kinetická síla je nadprůměr. To nám pro dnešek stačí, ne?“ „No jasně, zítra začneme s něčím jemnějším. Co třeba si vyzkoušet léčebné schopnosti?“ „Dobrý nápad Andreji. Vypínám stimulátor.“ Už zase jsou tady, Ti v bílém, už mě zase chtějí píchnout tu věc do mých žil, a chtějí abych spal. Ale proč je tu tolik kouře? Jsem nějaký zpocený a buší mě srdce jak o život. Už do mě zase něco napumpovali. Jak já je nenávidím. Jehla stříkačky se zaryla do mužovy paže. Několik chlápků v bílém ho ještě chvilku drželo, potom ho odvlekli do cely. Nesla název Experiment č. 1977. Smutné dveře zapadly a bílá místnost bez vybavení citlivě působila na mužovu duši. Přitiskl se ke zdi a naslouchal jí. Hladil jí, a po tváři mu tekly slzy.

---