O vývoji

Stojím tam a vidím, slyším, cítím, dotýkám se, ale jako bych tam nebyl.

Když tak někdy sedím a pozoruji lidi, představuji si jací asi jsou. Je to zajímavá hra na fantazii, ale kromě vlastního pobavení asi ne moc osobně přínosná. Jací tedy opravdu jsme? Kam kráčíme ? A proč vůbec jsme ? Přece nejsme na světě jen proto, abychom se množili, plundrovali planetu a jedli ? Někdy to tak ale vypadá. Zkusím to s jednoduchou logikou. Narodím se. Tedy jsem ! Kromě toho, že jsem asi udělal svým příchodem na svět radost rodičům, zatím nic moc. Další hladový krk spásající vše, co se dá přetvořit při trávení na energii. Tehdy asi začíná kolotoč našeho bytí. Chovat se tak, abych získal co nejvíc paliva pro své další přežívání. Až do smrti. To je vlastně vše. K tomu , abych se smrti dožil, nic víc nepotřebuji. Nepotřebuji rodinu, přátele, kulturu, vzdělání, nic. Na co taky. Ti bystřejší mohou namítat, že to není pravda. Tak dobře. Potřebuji to vše ostatní proto, abych nebyl takový primitiv, který pojídá nepřevařenou a nehygienickou stravu, abych si mohl koupit něco pěkně zabaleného, nepřirozeně ochuceného, lepšího, než ten druhý. Když to takhle pojmu, dostal jsem se na další stupeň vývoje. Aby bylo přežití pro mne snadnější, spolupracuji s okolím, vzdělávám se, poznávám a vymýšlím , a někdy také přemýšlím. Čím víc se snažím, tím dostanu víc. Když k tomu mám i štěstí, dostanu tolik, že to sám nikdy nezpracuji. Ale, co když při tom přemýšlení zjistím, že je to vlastně k ničemu ? Že jsem jenom taková bakterie, která se neustále rozmnožuje, tu víc , tu méně, podle momentálních podmínek ? A že to všechno plahočení je vlastně velice namáhavé, odporné a ponižující , nutící mne dělat věci, které nechci a chovat se tak, jak se vlastně ani chovat nechci ? Jaký to má všechno smysl ? A co ti ostatní ? Nemusí tu přece vůbec být! Někteří jsou úplně zbyteční ! Odstrčit, znemožnit, vyhladit ! Dělám to tedy pro své potomky ? Pro zachování rodu, lidstva, inteligentního života na Zemi ? Ale proč ? Co je mi do toho, jak se ty ostatní bacili budou rozmnožovat za tisíc let ! Oni nebudou vědět o mně a já o nich. Žiji teď a prožívám teď ! A když to nyní všechno skončí, tak to skončí. Není důvod, už vůbec ne vědecky doložený, domnívat se, že by se něco stalo. Tedy mohu klidně, s opravdu čistým svědomím, bez pocitu jakékoli viny nebo výčitek jít ,stisknout nějaký pomyslný červený knoflík a odstranit vše co existuje, a hlavně odstranit přibližně šest miliard otázek, proč tu vůbec jsme. To je ale jednoduchá logika, taková jednostranná. Je v ní mezera, jakési malé zrnko písku, které jí rozdírá. Není totiž šest miliard otázek, které se ptají proč. Je jich podstatně méně, ale protože nevím o kolik, budu si myslet, že jich je jen o tisíc méně. Je těchto tisíc jiných bakterií nějak odlišných ode mě ? Vědí něco víc než já, nebo jsou to degenerovaná přechodná stádia ? Asi ne, když informace o „jiné logice“ sahají do historie, až kam dohlédneme. Co to tedy je, to „něco“, co se line dějinami všech národů a všech generací ? Mám na to reagovat ? A chci vůbec ? A jak ? Je možné, že mi takové poznání něco ulehčí ? Budu lépe trávit, lépe než ostatní ? Nevím. Zřejmě to nebude tak jednoduše logické, že ?

---