Upíři všedního dne

            Pocit beztíže. Absolutní poznání sebe sama . Nevědouce odkud přichází a přece jím beze zbytku zcela naplněn. Je dnešní den opravdu částí mé vize, nebo jsem já pouze součástí vize někoho jiného? Nevím. Myšlenkové pochody  se nevázaně prohánějí mojí hlavou společně s kartáčkem na zuby a leštidlem na parkety.

Jsem spokojen.

Ano, jsem spokojen.

Život kolem mne se žene, jakoby šlo o mistrovský titul a já mu jen rozšafně přihlížím .

´´Halo! Jirko!? Zavřeli jste včera dveře na balkon v tom novém objektu?

´´Ano. Zavřeli.´´

´´To je dobře, protože minule zůstaly otevřené a napršelo dovnitř. Na to si  musíte dávat pozor.´´

´´Ano. Budeme.´´

´´No víš, já ti to všechno ani neříkám,  abych tě nenervovala. Potom to stojí hrozných peněz. Já to říkám jenom proto, aby se nic nestalo. ´´

´´Ano. Nestane.´´

Jsem spokojen.

Po celodenním zaplnění všemi pozemskými nesmysly se nacházím ve stavu blížícímu se nekonečnosti vesmíru. Kde všude se nachází naše duše? Jsme opravdu jen kouskem fyzična tohoto světa, nebo se v našem nitru ukrývá netušená velikost slunečních galaxií ... ?

´´Halo! Jirko!? Nechali jste včera  otevřené  dveře v tom starém objektu?´´

´´Ano nechali.´´

´´No to je dobře. Víš, já jenom kdyby zůstaly zavřené, nemohl by vzduch cirkulovat a ta vlhkost by tak rychle nezmizela, .... .

´´Ano, vím.´´

Pipinky za oknem cvrdlikají, potůček klokotá. Vše se pomalu ztrácí v rozmazaném neurčitu a každý okamžik je nenahraditelně krásný.... .

´´Halo! Jirko!? Prosím tě, nevzal jsi náhodou s sebou moje klíče?´´

´´Ne , nevzal.´´

´´No já vím , ale přeci jen. Já už jsem všechno prohledala a  velmi nutně je potřebuji. Víš, za pět minut je ten důležitý termín. Nemůžeš říci také Markétě, aby se také podívala? Nebo Petr, ať se radši taky podívá. Nezlob se že vás takhle otravuji, ale je to hrozně důležité. Podíváte se, ano?´´

´´Ano podíváme.´´

Sněží. Celý kraj se se rozkošnicky zachumlává do té bílé nádhery. Všude klid a mír...

´´Halo! Jirko!? Už jsem je našla. Už je to dobrý. Nezlobte se na mě, že jsem vás takhle otravovala, ale já už jsem opravdu nevěděla..... . Víš?´´

´´Ano, vím.´´

Hupky , cupky, malá sýkorka  se hrne do budky, kde ještě před chvílí poskakovalo několik vrabců. Támhle zobnout, tuhle zobnout a frrr zase se letí dál. Krása! Krása veliká! Nepřeslechnutelné ticho panennské zimní krajiny.... .

´´Halo! Jirko!? Tak si představ, že ten termín je až pozítří. Asi jsem si to špatně poznamenala. Moc se  omlouvám za to otravování, ale víš jak je to důležité, aby se to pronajalo, protože  je půlka měsíce a nám utíká další nájem... .´´

´´Ano , vím.´´

Do prdele s konipáskem, do prdele s nekonečnem!! Já se na to můžu všechno vykašlat!! Klid a pohoda!? Co to je!? Vypínám telefon a jdu spát! Ať mě všichni políbí na záda!

------------

Halo! Teda Jirko! Já tě volám celý večer a ty nejsi k sehnání. Nemůžu najít tu modrou disketu, kterou hrozně nutně potřebuji. Nemáš ji náhodou?´´

´´Ne, nemám.´´

Tak ty ji taky nemáš. Ale já už jsem všude hledala, nemohla třeba zůstat u Markéty? Nebo Petr ať se po ní radši taky podívá.... . 

Jsem spokojen!

Jsem spokojen!

Jsem spokojen?