Očistná koupel

                                           Očistná koupel

            Nenáviděl je. Hrozně je nenáviděl!

Až překvapivě rázným krokem, vzhledem k poloprázdné lahvi, kterou třímal v ruce, si razil cestu opuštěnou uličkou.

            Prý ,, Neschopný a nezodpovědný.‘‘  

,,Ts!‘‘Výhružně máchl rukou a kočičím hlavám se dostalo nečekané sprchy v podobě levného alkoholu. A všechno kvůli takové maličkosti!

,,Pár tisíc to bylo, no‘‘, důvěrně vysvětloval pouliční lampě, která s ním nejistě, blikavě souhlasila.

,, Ty roky! A teď je všechno pryč. Bože!‘‘ Zaklonil hlavu a zvedl láhev.

,,Ani kapka! No ovšem. Proč taky? Pro ´zrádce´, pro ´lháře´ pro ´naše velké zklamání´ ‘‘ , odpověděl ironicky na opilý chechot kočičích hlav.

            Ulička vyústila na náměstí zející prázdnotou.

,,Nikdo! Nikdo mě nepodpořil!‘‘, pronesl obviňujícím tónem do ticha, přerušeného náhle třískotem skla. Nepřítomně pohlédl dolů na ostré střepy. Lesklo se na nich divné, téměř nadpozemské světlo. Vířilo, rozpadalo se, smálo se na něj a schovávalo se, jen aby se zase znovu objevilo o kousek vedle. A ty zvuky! Už žádné ticho. Něco slyšel, ne však  hlas, ale zurčení, nebesky čistý tón nenápadně vyplňující celý prostor. ODKUD?! Sebral všechny své síly a odtrhl zrak od hypnotických odlesků .

            Kašna. Vážná, kamenná, spolehlivá kašna. A opět ono světlo! Skrz vodu se šířilo do okolí ze svého podzemního světa a tajemně zářilo.  Jen pro něj! Pro zrádce a lháře!  Spolu se zvuky tekoucí vody na něj volalo a vábilo ho.

,,Už jdu!‘‘, zašeptal rozechvěle a vstoupil do vody. NE! Ne do vody. Vstoupil do tekutého očistného světla a ono ho naplnilo, už nic nevnímal, byl jen on sám a kámen, který mu dovolil se o něj opřít a zvednout hlavu, aby viděl, jak se otevírá nebe a přilétá labuť, která mu pošeptá: ,, I ty jsi můj milovaný syn...‘‘ a  kříž z hvězd byl náhle tak blízko!

,,Ach bože!‘‘

            Cítil na sobě pohled.  Zima. Mokro. Co to kolem něj právě proplulo? 

                                                    PROPLULO!?

            Všude kolem samá voda! Špína! Nedopalky cigaret, víčka, zmuchlané papírky, plastové lahve a olejovitě mastná skvrna pokrývající celý povrch nechutně se vlnící vody.

            Zas ten pohled! Pomalu zdvihl oči a srazil se s kamenným pohledem chlapečka, který na něj bezostyšně čůral odpornou směs špíny a vody. Tu samou špínu, kterou mu z tváří začaly smývat poraženecké slzy.

,, Za všechno si můžete sám!‘‘

Nenáviděl se. Hrozně se nenáviděl.