Ustaraná báseň pro email vtipné Moniky.

Tu báseň nosím dlouho v hlavě.

Občas se zeptá dotíravě:

jsi jenom oběť optického klamu

nebo jsi zmizel ze seznamu?

Ty drobné vtipy mě vždy v pravou chvíli

po duši hezky pohladily,

když zdálo se jí,

že moc marodí.

                        Co stalo se?

Proč nechodí

mi poslíčkové pohody a smíchu?

Má schránka nechce sloužit tichu

a moc se jí to dotýká.

Ochořela snad Monika?

Anebo odjela pryč, do veliké dáli,

možná jí z vedení mailovat zakázali,

či...

…sto řešení mě napadá,

jak vznikla tahle záhada...

…jenže stoprvé vysvětlení ticha

mě zraňuje a ostrým trnem píchá,

až vlna lítosti mi běží celým tělem...

…dnes už mě nemá za přítele

ta, jíž jsem včera psával blahopřání,

a nepošle mi ani psaní?!

Proč nestojím jí náhle za kus vtípku?

Fuj, to je ale hnusné podezření,

ne, tak to jistojistě není,

nemá proč.

Určitě jenom léčí chřipku.