Zima pálí do rukou

                        a my sedláme poslední

 zlegalizovanou středu.

Vlaky jsou moc teplý

            a mraky za černou skříňkou noci 

                                                            vyrovnaný.

Jak skřípou koleje napadá mě jak se to stalo…

-

Když slza teče po purpurové tváři

                                                víme že náš kůň už nemůže vyhrát.

Utírám si obličej a vystupuji vstříc nekonečnému

                        skleněnému světu.