Sanitární den

Zasněžené lampy tiše žhnou a hledí

na zrezlou ocel otázek  a balast odpovědí

na mlčenlivé lži tam v koutku pod svíčkou

na poškrábanou desku s ohranou písničkou

Rozřezat tyhle vzpomínky a dát je k ledu.

A utřít ruce od krve mrtvého včerejšího snění

A utřít skvrnu vyschlého loňského poblouznění

A utřít slzy sama sobě.

A pak jít třeba do bijáku

kde dávají tu sladkou komedii láskou zvanou.

Dívat se zvenku na svou duši v cáry roztrhanou

už s pocitem dobře odvedeného úklidu,

sedět si tiše před plátnem

s pralinkou na jazyku.

Nenutit se už vůbec do klidu,

který teď přišel sám a rukou konejšivou

zatlačil oči víle

hořkého okamžiku.

Dnes máme zavřeno

pro všechny lásky.