Idejův žalm

Prosím tě pane! Polož mne na dlaň a nech jen splívat..

dělají to andělé, ti příliš často oslovení....dělají to v černém, ti co se zmohli....ty co jsi, pane neměl rád,

odpočíval jsem v hadrách, na smítku prachu, vždy všechno čisté...

dnes výjmkou stal se, krásným mužem....v bílé..

Naslouchal jsem, pane hlasům, když zvonili mi nad hlavou..

Nešlo to neslyšet, každý to věděl..:"Neustávejte na cestě, neboť vás zastihne tma.."

V tmavém pokoji, chladném jak brčál, řekls mi pane bůhvíproč :" POJĎ!"

Zeleným stropem prosákl jsi ke mně ....AŽ KE MNĚ!!!!! a ticho vládlo tisíce let..

Nechal jsi mne pane klidně řvát..potichu..lehce..s vánkem u úst..

Jako bych nahatý spával, spitoval vědomí, nesnášel jej a padal s každou krůpějí deště..

Bolel bych celý svět, už tak dávno propadlý v hlíně..

Bolel bych matku, v bolestech rodičku..

Bolel bych lány, srdce těch viných, slzu a vodu..

Bolel bych krásu, i tu která zkrotla..

Bolel bych život a bolel bych smrt, bolel bych svaté a zkažené, mrtvé a němé.

Vůkol bych všechny, co znám bolel !

A ty, můj pane, ty bys bolel mne..