Vánoční úvaha o kaprech, koulích a tak...

Namalovala jsem prstem sprostej obrázek na slepý zrcadlo. Rozhodla jsem se popřít tvrzení, že koule je základ všeho.

Koukala jsem se na Miss World  a řikala jsem si „bože, jak asi vypadaj ženský v týhle zemi, když tohle je miss?“ a pak zase „tak tohle jo, to je fakt krásná holka“ a napadlo mě, že až tam přijde jedna, která řekne: „Je mi osmnáct a dělám všechno, co můžu, abych pomáhala lidem, třeba jedný starý pani odvedle nosim nákupy a jednomu slepýmu pánovi z baráku naproti chodim zalejvat kytky a dělám to úplně zadarmo!“, tak ta to bude mít zaručeně vyhraný, protože je jich tam asi sto padesát (to je muj odhad, fakt nemám tušení) a všechny, zdůrazňuju VŠECHNY, řikají totéž: „chtěla bych pomáhat a spasit svět.“ Musim bejt Miss World, abych mohla pomáhat? Fajn, v tom případě lehám na kanape.

Koule není základ všeho když:

-         ve Friscu prší

-         přenoska poskakuje na černý placce a praskání ani trošku neruší zpěv

-         když tvuj syn vykrajuje kapry z rumovýho těsta a čim víc ochutnává, tim víc jsou kapři nakřivo

-         ležíš s horečkou a napíše ti kamarádka – asociál: „nepotřebuješ něco?“

-         rys ostrovid se díky hájení vrací do historických domovin

Koule je nejúspornější útvar, to bezesporu, nejmenší spotřeba materiálu. Ale viděla jsem několik svejch i cizích rentgenovejch snímků a nikde žádná koule, tak jakej základ?

Ten kosočtverec na noční oblohu ale namaloval někdo už včera…

A potom jsi přišel ty a přesvědčils mě, že koule opravdu jsou základ všehomíra.