Pod hábitem počmárána

Elipsy, čmárance a rozmazané vodové barvy - hoj! Hojnost všeho! Všeho! Hoj! Člověk se zapletenými copy je jen jinak rozcuchán! Hoj hoj! Marmeláda je jen barbarsky umučené ovoce! Růžová je jen jiná barva! Kabát je jen jiná bederní rouška!

Po hlavní a úplně nejhlavovatější třídě nízkohorské vesnice Jedovatý sirup skákala z kaluže/bahna do zakalené louže/jiného bahna bosá malorka. Nepromočivý plášť malé bosorky vlastnonožně upředli páv-ouci a jiní pávi z děr domů díry hor. Hopsala tam a hoptala sem jako růžový králík a dlouhé měkké uší jí vlálý ve vichrú jakó šlechtické pra(podivné) porcé. Mraky plivaly na zem, protože vypadala moc čistě. Líný Herme, král Jedovatého sýrůpu, se rozkadil na růžového králíka s pavoučí krajtou.

"Králíku! Králíku! Králíku!"

"Králi! Králi! Králi!"

Zvyk je ocelový nátělník s rozbitým zámkem a v Jedovatém sipuru nebyl kovář. A jistota je pojištění a pojištění je nekonečné opakování.

"Králíku! Králíku! Králíku! Slyš! Slyš! Slyš! Zmiz! Zmiz! Zmiz!"

"Ano! Ano! Ano!"

Ale byl to drzý králík. Jednak byl bosý, druhnak odmlouval a třetnak hýkal jako osel. A tak nezmizel. Táhl, až vytáhl, a vítězně odtáhl lopušisko. Mraky pokračovaly ve vodních výpadech a hýkavý osel s úsměvem na tlamě maje lopuch státně se tlemil. Líný Herme se chtěl na osla znovu rozkatit, ale švihl říšským rajčetem o zem a vzdal se funkce, že nechtěl už a vůbec a už NIKDY na všechny kadit.

Rozc/kuchaný Osel s ropuchovitým parapletem se roztančil na holé dlažbě. Hola hola! Osel! Sysel! Bla bla blá! Bosý sysel s lopuchem nad hlavou se zababušil do teplých pavučin. Vztek Zamračených rostl. Sysla uštkla jedna z dračích hlav hlavně hlavaté hlavní třídy. Ale on se nevzdálil. Byl to totiž velice sveřepý sysel. Zasyslil se a z ucha se začala součkovat myší milenka, mišmilénka, myšlénka. Odejít do hor, nevrátit se.

Odchází bosorka, malinká malorka, skrývá se v skrytu nejskrytějším…