Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRacek
08. 02. 2001
6
4
3714
Autor
Had
Stál jsem na nábřeží a hleděl do vln. Na rameni se mi usadil racek. Jemně a nehlučně kloval do mého knoflíčku u košile. Nechal jsem ho tak. Po chvíli se racek rozhlédl a opatrně, aby ho nikdo neslyšel se mne zaptal kolik je hodin. Dost mne to překvapilo, neboť na levém pařátku měl náramkové hodinky značky Seico. Řekl jsem však pouze, že jsou čtyři hodiny, a že mám hlad. Racek poodlétl a vrátil se s jablkem. S vděčným pohledem rackovi do očí jsem se pustil do jídla. Zeptal jsem se, jestli si nedá se mnou. Odpověděl, že nemá rád nahnilé ovoce. Zamyslel jsem se nad jeho odpovědí a ukousl další kus jablka. Co tím ten pták myslel? Pohlédl jsem na jablko. A opravdu - bylo nahnilé. Uspokojen tím, že jsem pochopil rackovu poznámku, dojedl jsem jablko a ohryzek hodil do olejových vln řeky. Racek odletěl a zbyl po něm jen výkal na mém rameni. S úsměvem jsem vytáhl kapesník a rameno očistil. Byl nádherý slunný den a řeka líně burácela.
4 názory
Jooo, jsou v životě stavy, kdy člověk opustí i to, že mu opeřenec podělal oděv... :o)) *t
já ju měla v tom kolibřím vydání - a kamarád ji ztratil
pak jsem si pořídila nové vydání - a přišla velká voda
ale v mezidobích jsem to stihla přečíst x-krát :o)
tak prosím :o)
Vždycky brát všechno, co dostáváme a neptat se, proč... časem nám to dojde...
Zvědavím na další hovory se zvířaty...
Ostrovidka
08. 02. 2001
Tak vida, on je ten racek jak život. Jednou přináší jablko, podruhé z něj zbude výkal... :-)