Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePro teď
10. 12. 2005
4
0
1385
Autor
Andreika
Zatažený vzpomínky
časem rozfouká pár
nehlídaných pohledů
co prostě jen tak
omylem uklouznou
Navlíkám červené šipky na
bílou nit
a s každým dalším
ztrácím jednu šanci
a nabývám nových zkušeností
svědí mě z toho celé ruce
Přivírám unavené oči
nemám sílu si již na cokoli stěžovat
pokorně přijímám rozmary
podzimních větrů
a bláhově se snažím ukrýt
do hromádek napadaného listí
Taky jsem to musel dát napodruhý a až pak mě to vtáhlo.
Rozhodně kvalitně napsané.
Tip, líbí moc
jen neklopit hlavu v přítmí roztoužených barev podzimu, jen neztrácet klíče k novým korálkům....a pak, jednou, žádné listí tě již nesprovodí z kraje zmámeného minulostí...*
děkuju pánové
DemonN- díky za pohlazení ;)
Loutka- mnoo.. já vim, že sem opožděná...
ono je to tim, že nemám ráda zimu.. to za á, za bé že jsou to básničky, který jsem někam zastrčila, nenapsala je sem, páč jsem si teřba myslela, že za moc nestojí, ale pak je našla a přehodnotila to no a za cé protože se mi nějak vrací ta nálada, kterou jsem měly, dyž jsem to psala..
ale neboj.. já už se teda s tim podzimem pokusm skoncovat.. ;)
to z toho zas pokvetu až bude mít každej nutkavou touhu se vyjádřit :-))