Modlitba rytířova...

Ani nevím...toto dílko je krátké a velmi jednoduché...možná jen pro lehké pobavení...či plachý úsměv...nebo nesouhlasně našpulené rty :))

Katedrálou se nesl tichý zpěv.Kadidlem omámení věřící mumlali své nicotné prosbičky k bohu,který je možná ani nevnímal...doufali,že právě tu jejich On vyslyší a pozvedne je z bídy každodenního života...Náhle se rozrazili dveře a vstoupil ozbrojenec...rázoval si to středem mramorové podlahy a jeho kroky duněly a vytrhávaly okoloklečící křesťany z transu rytmicky se opakujících žalmů... " Křižák...svatý muž...boží rytíř...," šeptali si lidé. Muž došel k oltáři,zdvihnul hledí helmy a cosi řekl arcibiskupovi.Ten zbledl...a ustoupil. Rytíř tasil.Poklekl na pravé koleno,meč obrátil hrotem k zemi a jeho hlas,zvučný a silný,pohltil všechny ostatní... A takto se modlil : " Dej mi pane sílu bdít bych ochránil všechny potřebné neb Tebe jen miluji a jen Tebe já ctím Dej mi pane sílu snít bych spočinul na krátko v ráji neb Tebe jen miluji a jen Tebe já ctím Dej mi pane sílu žít bych naplnil osud svůj daný neb Tebe jen miluji a jen Tebe já ctím Dej mi pane hříchům odolat bych čistý v nebesa mohl jít neb Tebe jen miluji a jen Tebe já ctím Dej mi pane slávy zažehnat bych nepoznal zlou masku pýchy neb Tebe jen miluji a jen Tebe já ctím " ... rytíř políbil jílec meče,pokřižoval se a odešel... Modlitba se zaryla v srdce přítomných,neb Jeho jen milují a jen Jeho oni ctí...

---