Hned teď

Sedíš uprostřed pokoje.To ticho, které ti tepe do ušních bubínků tě znervózňuje a zavíráš oči.Kolem je tma a ty vnímáš jen kouř, co se šíří z cigarety před tebou.Vydechneš do ticha.Už jsi někdy uvažovala nad tím, jaké to je poslouchat svůj vlastní dech?Je tak snadné si uvědomit, že žiješ.Líbí se ti jak žiješ?Hned teď se napij bílého vína, co stojí před tebou v úzké skleničce.Dýcháš, polykáš, žiješ..Cítíš chlad, co se šíří po celém pokoji.Otevíráš oči a vidíš sama sebe.Svůj život.Ty nekonečné křečovité úsměvy, co rozdáváš po celý den, slova, která dodávají podporu a radost všem okolo.Proč nikoho nenapadne, že ráno před zrcadlem nasazuješ masku spokojeného člověka?Teď hned polož ruku na svá ústa.Na ta ústa, která tak lžou.Zamysli se nad tím, jak snadné je dělat klauna ostatním.Teď jsi sama.Stěny pokoje se k tobě naklání a dávají ti najevo svoji nadvládu.Přitáhneš si kolena k bradě.Přikrčíš se a čekáš.Zavíráš znovu oči a dáváš tak signál tomu mokrému teplu, že může stékat na tvou tvář.Jen tiše..nic neříkej.To, co je venku je pro tebe jen kulisa.Slyšíš hlasy a smích a připravuješ se tak na další představení, kde jsi získala hlavní roli.Ta vtíravá myšlenka všechno ukončit ti nakázala zatnout zuby.

"Vždyť to byla tak veselá holka.Co ji k tomu vedlo?Proč to udělala?Vždyť neměla důvod!To není možné."

Zakrýváš si uši.Chceš zahnat ty hlasy, co se  prochází v tvé hlavě.Nejde to a ty už propadáš panice.Otevřeš oči, začneš se třást a díváš se zmateně po pokoji.

"Proč?Proč to udělala??PROČ?!"

"DOST!"

Hned teď přestaň plakat a podívej se na mě.Podej mi svoji ruku.Citíš to teplo?Hned teď ti otřu slzy a pohladím tě.Hned teď se o tebe postarám, protože TY jsi JÁ.